Plynoucí jiskry

Zasmál jsem se slepé vzpomínce na tvé oči,

pak pohlédl jsem, zem se přece točí,

oblaka tepou jako srdce v hrudi,

tvůj němý pohled strašně studí.

Býval jsem prostřen na lávku přes potok,

a zase budu léhat tak napřesrok,

vystoupej slunce v blankyt nebeský,

celý ten širý svět se roztančí.

Polibky na rty němě hluché,

podzimní listí na stromech,

žluté, jiskřivě suché.

Ztratil jsem verše, které poutaly mne k tobě,

spadly mi, já obrátil se v hrobě.