Napůl cesty

Hrdlo vysychá a já napůl cesty zastavím se,

míjím starou známou s novým přítelem,

hoj,co tytu? já, jdu... to je můj synátor,dělá vejšku..ahoj... já jdu... a co ty,pěkně jsi zešed,ha ha

já,jdu... fajn,co rodina,máš? že se ptám... jdu, kde jsem tě už jednou viděl....ale.....ale už mě nikdo neposlouchá....

už jsem zešedl a nejspíš i sešel, na to už řeč nepřišla,

jako tenkrát na tolik věcí........

Asi tu ještě někdy půjdu po té cestě, snad potkám alespoň vítr co tě ovál.

Snad ještě uvidím tvého "synátora" a mého Matěje u promocí až skončí.

Daří se? ráno před zrcadlem: "děkuji za optání, radši bych skapal na dětskym hřišti!"

Raději bych chutnal kristovo muka, než jít tou cestou dál, nevědět kam...

Hrdlo vysychá, zátka na něm je už dávno otevřená, dlaní rozmačkaná,

nestavím na půl, nemám moc, volný pád zastavit.

Míjím známou s inženýrem,

"tati?!" nezlomila se, větev prokletá,

zrovna teď, když mě poznal..................

"vodřežte ho ubožáka!"