Smutné námluvy

Smutné námluvy

Princezna: Tatíček se na mě zase zlobí, již déle sám nechce se mnou býti a nutí mě s jinými muži žíti..

1.princ: Jak krásná je a spanilá, snad na mne bude moc milá. Oh, jak roztomile zírá, snad na zádech mě podrbá.

Princezna: /podívá se na závěs na 1. prince, který k ní právě kráčí a brouká si/Snad nejde o mou ruku žádat, to bych se s ním musela hodně hádat.

1.princ: "Já roztomilou květinu pro Vás mám..a sakra, já se nadýmám...

Princezna: Tak blbý muž se jen pohledá, snad o mou ruku nestojí..tolik si snad nedovolí../dá pokyn rukou na stráže/

/přičichává si ke květině a povídá nahlas/ "Jaká to vzácná, jistě ušlechtilé jméno má..Moc bych znát ho chtěla...

2.princ: "Třezalka, toť jméno její, ale přesto, zahoďte ji...Jinou pro vás mám, tak krásnou pro Vaši tvář..nebo snad jako její lesk?Ne, to jen odraz z korunky na Vaší ctěné hlavě a ty drahokamy na ní byly asi velmi drahé../ohmatává princezně korunku/

Princezna: "Vy asi jenom o bohatství stojíte a na mé city, lásku, vůbec nehledíte./dá pokyn strážím/

2.princ: Ale princezno, vy se ve mně velice mýlíte..Ale o to tady přece jde!

Princezna: A hle, teď poslední z řady vystoupil, snad nezklame mne, lásku mou by polapil..

3.princ Já princezno zlatou růži pro Vás mám, tak zlatou, jak zlaté jistě srdce máte a stříbrný tulipán. Podobá se záblesku vašich očí, když se ve měsíčním svitu, na mne otočí.

Princezna:/říká si/Krásnější květy snad svět neviděl, toho už nepustím ani omylem../říká nahlas/Tak krásná slova vašim zámkem znějí, pro mé uši zlatem k ocenění. Však co já vám za ně dám?

3.princ: Dejte  mi své srdce!

Princezna: Ale já však ho již přece dávno dala přece!

3.princ: "Jinému?"/princ omdlí

Princezna: "Vy blázínku jeden, vždyť vy jste ten onen, mého srdce hoden.."

Princ ale leží nehybně dál..

Princezna: "Ach, má slova ho snad zabila? Tu květinu do hrobu já mu vložila../zapíchla se zlatou růži/

3.princ: /se probere z mrákot/ "Cože? Co jste pravila? Teď  nemám už pro koho žíti, oběsím se její zlatou nití!!!