Vina

Zaschlé krve kapka v koutku Tvých bledých rtů

jakoby brankou zadní hrůzu vpouští do každého z mých snů

Děsem se k ránu zpocená probouzím

a s pláčem prosím...Bože ať stále sním!

Není to vzpomínka, není to minulost,

je to v rubáši oděná děsivá přítomnost.

Odpusť mi Pane, jen já jsem vinna,

spravedlivým trestem bude mi gilotina.

Pokorně poklekám, kněz se ke mně sklání,

prý mám ještě nárok na poslední přání.

Nemám již žádné, vše o čem jsem snila,

za života Tvého krutě jsem promarnila.

Prosím Tě odpusť!Kat provaz již třímá,

poslední vteřina mi právě odzvonívá...