ŘÍŠE SNŮ

"Všem milovníkům velkého Spisovatele E. M. Remarquea" Jeho básně z knihy Říše snů. Každý, kdo jednou sejde ze své cesty do slepé uličky, do jednosměrky, anebo ji jednoduše ztratí ve spleti křižovatek životních cest jiných lidí, doporučuju přečíst si právě tuhle knihu, která vrátí vaší duši klid a úsměv a taky naději a rozzáří vaše oči.

Večerní chvíle - ten svět podivný! Nejtajnější lásky chvíle. Nevěsto nebes, sestup níž, do duše mír vetkni mile. Cesta se tmí a tříští se vlny - hroutí se žhoucí přání. Bytí i zánik mhou zahaleny, růžovým závojem zdání. Večerní chvíle - ten svět podivný! Snový svět, zdolaná tíseň. Chvíle těch chvil, kdy tiše zní Prastará, věčná píseň. Večer Pochmurné ticho halí mne, Na srdce doléhá tíž. Pozemské trápení odstup jen! Nebeský klid klesá níž. Tiché čekání vdechuje očím Měsíčně měkký svit, Vděčnost znavených duší vábí Z božího poháru pít. Narůžovělé světlo lampy Laská ruce jak lék, Kolem denního shonu tančí A tká věnce z pohádek. Minutám přízně, požehnání Dává perutě, vzlet - Pak vina, kterou země schrání, Smí snově zpokornět. A na závěr jednu píseň: Z mých mladých, z mých mladých let Píseň mi opakuj - Daleko svět, daleko svět, Jenž kdysi býval můj! Vlaštovčí zpěv, vlaštovčí zpěv Přináší podzim i máj - Zdali i teď, zadli i teď Zpěvem zní celý můj kraj? Domove můj, domove můj, Nech v ten blažený kout, V útulek svůj, v útulek svůj Ve snu mi uprchnout. Při loučení, při loučení Svět tak plničký byl, Prázdný teď ční, prázdný teď ční, Když jsem se navrátil. Vlaštovčí let, vlaštovčí let Nevrací, cos měl tak rád. Nelze brát zpět, nelze brát zpět - Jen zpěvu naslouchat. Tato spíše povídka než román, je jeho prvotinou, je poutavým příběhem malíře Fritze Schramma, jeho mrtvé milované Louise a jeho mladých přátel…nejde o sbírku básní. Stojí to za přečtení a není to zas tak dlouhé. Doporučuju všem, kteří jsou na tom stejně jako JÁ a hledají cestu od Já k Ty a pak k vesmíru…pro všechny snílky, pro všechny ty, co VĚŘÍ… Krásný Nový rok, nové tisíciletí…držte se svých snů a mějte vždy úsměv na tváři a dobrou vůli k lidem, abychom je pochopili, musíme být trpělivý a pohlížet na ně lidsky, ne kriticky, ne vědecky, ne filozoficky. Papa.

---