Smrt

Smrt je smutná a když umře někdo mladý, je ještě smutnější. Naštěstí se to nestává moc často, ale setkal jsem se s tím už i já. Když jsem ještě jako malý bydlel na vesnici, měl jsem tam nejlepší kamarádku – Andrejku. Pamatuji si, jak jsme si venku jako tříletí caparti hrávali. Když mi byly čtyři roky, odstěhovali jsme se a od té doby jsem ji neviděl a pokud ano, nepoznal jsem ji už. Asi před rokem jsem se dozvěděl, že se zabila v autě – mohlo jí být právě tak osmnáct. Jela v něm se svým přítelem, oba byli závislí na drogách a možná právě i pod jejich vlivem. Je to zvláštní, jak se dva životy, které začínaly podobně, můžou vyvíjet úplně odlišně. Ale zpátky k básni – možná není tak propracovaná jako některé ostatní tvé básně, ale zato se lehce čte a snadno chápe. Nejpěknější je první sloka – smrt jako ranní rozbřesk, který zabíjí noční sen-život. Staví to na hlavu běžné představy, které smrt spojují s temnem a černou a život s bílou a světlem, přesto je to pravdivé a výstižné. Navíc černá je barva smrti teprve někdy od devatenáctého století, dřív smuteční barvou bývala právě bílá(viď neli – vzpomeň si na výtvarku – docela by mě zajímalo, jestli tady nezapracovalo podvědomí). Zejména díky tomu dávám tip