Frau SS

Určitě ještě ze školy znáte neoblíbené autory. Přečtěte si povídku o jednom z těch možná horších.

Začíná přestávka po první hodině. Všichni se co nejrychleji přesouvají do třídy 115, ve které má být příští hodina. Všichni vědí, co by je čekalo, kdyby nedorazili dostatečně včas. Po vstupu do třídy nejprve vytvářejí uličky mezi lavicemi. Jakmile jsou uličky vytvořeny, všichni si co nejrychleji vyndávají pomůcky na lavici. Každý má na lavici pouze sešit, učebnici, tužku a propisku. Nikdo se neodváží pokoušet štěstí a vyndat si cokoliv navíc. Ihned potom se celá třída postaví do pozoru. Nehraje karty jako obvykle, ani se mezi sebou nebaví. Pouze v naprosté tichosti vyčkávají příchod učitele.
V 8:55:00 vchází do třídy muž v uniformě SS. Všichni při jeho vstupu do třídy zasalutují jako jeden muž. Martin najednou zbledne. Při pohledu na stůl si uvědomí že na něm neleží třídnice a že má službu. Stejně jako všichni ostatní, kteří už si toho všimli, ví co bude následovat. Stalo se to již jednou. Tenkrát měl službu Pavel a taky zapomněl třídnici, stejně jako dneska Martin. Po hodině musel jít s Casperem(tak se mu přezdívalo, ale pouze když se to k němu nijak nemohlo dostat) do kabinetu. Od té doby ho již nikdo neviděl. Jediné co nám po něm zůstalo byla aktovka s jeho věcmi. Casper si všimne, že chybí třídnice a po jeho tváři se mihne krátký, zlomyslný úsměv. Poté předstoupí před třídu a podle dalšího úsměvu okamžitě poznávají, že ví kdo měl službu. Martin již dlouho nepatří mezi jeho oblíbence a on se již jistě těší, až si ho odvede. Jakmile dojde do středu tabule a obrátí se směrem k třídě, celá třída si jako jeden muž sedá do pozoru. Mají ruce podél těla a dokonce se ani nehoupají, jako na ostatních hodinách. Casper se ptá: „Kdo má službu na třídní knihu ?“. Okamžitě se přihlásí Martin. Obvykle klidným, bezvýrazným hlasem pronikne trocha z radosti jeho majitele, když mu oznamuje, že po hodině má s ním jít do jeho kabinetu. Martin zbledne ještě víc a začne mu po tváři stékat pot. Učitel si tento okamžik viditelně užívá.
Po chviličce se ptá jestli je nějaký dobrovolník na zkoušení. Nikdo se nehlásí. Učitel podle nějakého těžko pochopitelného klíče vybere Petra. Petrovi se takřka zázrakem podaří nezblednout. Uvědomuje si totiž, že by mu to mohlo výrazně zhoršit známku. Takhle stále ještě má šanci na trojku. Dokonale naučeným odměřeným krokem, kterým jde k učiteli, si zvyšuje šanci na zlepšení známky. Začíná zkoušení. Nejprve překlad náhodně vybraných slovíček, které jsme se naučili za poslední dva roky. Petr zvládá bez chyby nebo zaváhání. Přesto to vypadá jako kdyby se Casperovi nezamlouvalo něco, co udělal nebo řekl. Možná nestál dostatečně vzpřímeně nebo se prostě jen velmi lehce pousmál. Petr si to samozřejmě uvědomuje, ale přesto se neodvažuje zblednout. Další část je překlad vět. Tentokrát se to asi Petrovi podařilo dobře, dokonce i podle mínění Caspera, neboť výraz v jeho tváři zůstal dokonale nehybný. Poslední část je vyprávění článku o Berlíně. Vypadá to, že Petr strávil celý včerejšek učením na německý jazyk. Už je skoro na konci článku a stále neudělal jedinou chybu. Až teď v poslední větě zaváhal u členu. Casper si toho samozřejmě všiml a posílá si Petra sednout za 5. Petr tu zprávu přijímá s naprosto nehybnou tváři. Všichni ale vědí, že je na pokraji pláče. Strávit celý den učením a přesto dostat za pět.
Ihned jakmile se Petr posadí do stejného pozoru, jako všichni ostatní, všichni najednou otevřou sešity. Petrovi otevření sešitu trvá o desetinu sekundy déle než ostatním. A Casperovi se zlomyslně zableskne v očích. Zcela jistě si všiml Petrova pochybení. Dalších 30 minut do 9:35:00 si zapisují doslovně všechno co Casper vyřkne.
Posledních pět minut z hodiny vždycky Casper kontroluje sešity několika vybraným jedincům.Petr udělal v sešitě během hodiny chybu a to ho odsoudilo ke stejnému osudu jako Martina. Po konci hodiny si odvádí Martina a Petra s sebou do kabinetu. A jejich spolužáky napadá: zbudou po nich alespoň ty aktovky?

---