Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seLetní invaze
24. 06. 2005
3
0
644
Autor
Vlado
Ja neviem, ale ja som konečně poznal že je leto, až kedy som u nas v dědině slyšel hovoriť akéhosi lufťáka, že chce kůpiť "rohlik". Ani tak ako ta vedra mi leto nejvice připomínajů práve tůristi.
Já neviem, ako to dělajů, očividně by potrebovali pridať práciu, páč sa celý deň hrabů v plavkách v záhonech, opákajů sa, kůpů sa, nebo na nás domorodce kůkají ako na vycpané sysly. My sůsedíme také s jednů takovů rodinů. Musim ricť, že sů vela príjemní, až na to, že sa všetkemu diví. Hned ako prijedů nalepí sa na ploť a vyprávajů co je ve mestě nového. Keď si vylejů srdéčko většinů ma stará probudí abych něco řekl. Tuhle zas vylezli na zahradu v plavkách a že dů chytať bronz, tož my se starů neveděli co budů dělat, tak zme je pozorovali, no nadělali toho a nakonec sa opalovali. Já rikám Kam chodí slunko, tam chodí onkolog. A moja stará sa neopaluje, páč by ju v plavkách odvezli marťani ako nový živočišný druh. Nejvíce ma však dostává ako lufťáci všetko Vě. Keď začne vyprávať človek si pripadá, ako by sežral Šalamůna i s oděvom a nakonec temu nasadí korunu, kedy rekne vám sa narodila nová labuťata. No že sa ptáci nerodí, ale líhnů to vem čert, ale nepoznať kačenu od labutě no nevěm čo si mysleť. To kedy zírajů na naše králíky ríkajů: "Já bych to nemohl jisť vždyť oni tak hezky kůkajů". Tuhle jim moja stará dala ochutnať obed, no sežrali by to i s talírem a olizovali sa skorem aj navzájem a kedy sa pak pťali estli to nebol králík, stará im rekla, že to bola nůtria. Nůtria je veliká pochůdka. Samozrejma sa sůsedi sebrali a jeli na vůplach strev, ale aspoň bol od nich na chvílu pokoj.
Ale zas sa musim priznať, že sa také ve mestě necétim príliš dobre. Keď som tam bol naposled chcela po me ňáká baba na veřejnom WC bůra, tovietě, že som sa s ni hádal, prečo chce peniaze, keď sů záchody verejné. A ona ať si to dů prý dělat místo ní. To ma dožralo a tak som ji povedal ako by sa jů lůbilo, makať v dolech, nebo krmiť svině v JZD. Baba zmlkla a pustila ma. Pak som tam ještě potkal ty jehovisty, s těma som bol hotový taktéž hned, páč jsem jim rekol, že som katolík a to som a nakonec som jim poprál veselej Vánoce jehovistka vytrestila oči a šla pryč. A keď som sa ptal ve mestě na cestu, narazil som na samé cizince a kedy som konečně potkal čecha, bol teké ztracený.
Prostě pro me život ve mestě také není.
Já neviem, ako to dělajů, očividně by potrebovali pridať práciu, páč sa celý deň hrabů v plavkách v záhonech, opákajů sa, kůpů sa, nebo na nás domorodce kůkají ako na vycpané sysly. My sůsedíme také s jednů takovů rodinů. Musim ricť, že sů vela príjemní, až na to, že sa všetkemu diví. Hned ako prijedů nalepí sa na ploť a vyprávajů co je ve mestě nového. Keď si vylejů srdéčko většinů ma stará probudí abych něco řekl. Tuhle zas vylezli na zahradu v plavkách a že dů chytať bronz, tož my se starů neveděli co budů dělat, tak zme je pozorovali, no nadělali toho a nakonec sa opalovali. Já rikám Kam chodí slunko, tam chodí onkolog. A moja stará sa neopaluje, páč by ju v plavkách odvezli marťani ako nový živočišný druh. Nejvíce ma však dostává ako lufťáci všetko Vě. Keď začne vyprávať človek si pripadá, ako by sežral Šalamůna i s oděvom a nakonec temu nasadí korunu, kedy rekne vám sa narodila nová labuťata. No že sa ptáci nerodí, ale líhnů to vem čert, ale nepoznať kačenu od labutě no nevěm čo si mysleť. To kedy zírajů na naše králíky ríkajů: "Já bych to nemohl jisť vždyť oni tak hezky kůkajů". Tuhle jim moja stará dala ochutnať obed, no sežrali by to i s talírem a olizovali sa skorem aj navzájem a kedy sa pak pťali estli to nebol králík, stará im rekla, že to bola nůtria. Nůtria je veliká pochůdka. Samozrejma sa sůsedi sebrali a jeli na vůplach strev, ale aspoň bol od nich na chvílu pokoj.
Ale zas sa musim priznať, že sa také ve mestě necétim príliš dobre. Keď som tam bol naposled chcela po me ňáká baba na veřejnom WC bůra, tovietě, že som sa s ni hádal, prečo chce peniaze, keď sů záchody verejné. A ona ať si to dů prý dělat místo ní. To ma dožralo a tak som ji povedal ako by sa jů lůbilo, makať v dolech, nebo krmiť svině v JZD. Baba zmlkla a pustila ma. Pak som tam ještě potkal ty jehovisty, s těma som bol hotový taktéž hned, páč jsem jim rekol, že som katolík a to som a nakonec som jim poprál veselej Vánoce jehovistka vytrestila oči a šla pryč. A keď som sa ptal ve mestě na cestu, narazil som na samé cizince a kedy som konečně potkal čecha, bol teké ztracený.
Prostě pro me život ve mestě také není.