Pro Elu

Do světa první dech,

života věčný začíná koloběh,

když slunce a měsíc střídají si vládu.

První ten pohled zkreslený,

ať zůstane odrazem ozvěny,

jež staví si před černou barikádu.

Každému kroku jen světlý stín,

občasnou tmavou šeď

štěstí zas barvou dokreslí,

jest malířem životních pověstí.

To první slovo, z písmen šíp,

zvědaví,

ohňostroj radosti vystřelí.

Na čele třpytí se pot,

hrát z paměti není co podle not.

Cesty osudu členité,

v lidských dlaních,

dítěte,

ať nenaruší jeho snění,

nekončí chvílí probuzení,

do deštivého rána.