Balada o in-line bruslích

Každý je svého štěstí strůjce,

každý svůj obléká si šat,

na ktretý nechal míru brát,

každý je svého štěstí škůdce.

Pak je však pozdě jít se kát

na tvrdém lůžku nemocnice

a poučení slibovat:

na brusle nevlezu jž více!

 

Každý je svého štěstí svůdce,

však touha sžírá jako hlad.

Ukoji ji? Půjde to? Snad.

Každý je svého štěstí vůdce.

Pak se však lehce může stát,

že dříve dohoří tvá svíce.

Co ještě k tomu nutno psát?

Na brusle nevlezu již více!

 

Každý má štěstí ve své ruce

a každý si ho musí dbát,

je marné slzy polykat,

když směníš si je za onuce.

A lidé se ti budou smát,

žes dopad mezi popelnice.

Měl jsi své síly lépe znát.

Na brusle nevlezu již více!

 

Poslání

 

A když pak přijde tvrdý pád,

když zkalí se ti zřítelnice

tvé štěstí bude unikat.

Na brusle nevlezu již více!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

---