Vyznání, pro všechny

Vyznání

Sklenku vína zvedáme

a díváme se do očí.

Štěstí si nikým vzít nedáme,

víme že toto nikdy neskončí.

Sedíme vedle sebe,

svět je jen můj a tvůj.

Lásko,podívej se jak krásné je nebe -

prosím, životem se mnou pluj.

Tohle štěstí cítíme oba,

je krásné najít spřízněnou duši.

Náš vztah nezničí ani celého světa zloba.

Miluji Tě, to mé srdce ví, nejen tuší.

Byl jsi tu vždy pro mě,

já cítila, že jsi mým přítelem.

A nyní jsi už v mém domě a jsi víc než-li jen ctitelem.

Mé kroky vedou k Tobě,

cítím, že to je život náš.

Budu s tebou v každé době,

co mám v srdci, to už znáš.

Pro všechny

Lidičky až jednou někde v dáli,

spatříte své životní štěstí,

i kdyby jste se třeba báli,

utíkejte za ním parným sluncem nebo v dešti.

Nebojte se vlastních citů

ani nástrah života.

Jen řekněte - lásko jsi tu?

Vždyť tolik krutá je samota.

Nebojte se cítit lásku,

vždyť to je smyslem našeho žití.

Nejde přeci o žádnou sázku,

ale nebojte se být tím, kdo si své štěstí chytí.

Proč byt na světe sám

a trápit svou vlastní duši?

Není to dílo, je-li plátno, ale žádný rám

Někdo to ví, jiní snad alespoň tuší.