Neměl jsem

z jedné výstavy

V modrorůžovém slunci,
jež nemá ani punci
rozzářila se změť zmatku

A růžová se rozlila do okolních světů
Chabé a pitomé zastihla jen v letu
A těm šťastnějším přidělila více na oplátku

A pak zpustošilé ticho zmodralo
Spát spáčům nedalo
tak rozutekli se z nenadání

To ticho ni slyšet, ni vidět
Jen zvědavcům dalo zvědět,
že rozplyne se za svítání

Tak stalo se a bylo světlo
Co s modrorůžovou se pletlo,
když nastala duha k vytrestání

Já věděl, že nemohu
S vztyčenou hlavou bez bolu
neměl jsem již nikde stání

---