Podzim

Sice v nevhodnou dobu, ale přece.

Podzim Je šedý podzimní den a sluníčko je někde schované, venku, stejně jako v mém srdci, studený větřík vane, stromům začíná již usychati listí, tak, jako pomalu usychá i moje štěstí. Čím to je, že když jsou listy zelené, jediný človíček si jejich krásy nevšimne, však jakmile začínají se zbarvovati smutně, kochá se jimi kdekdo a říká, jak září nyní jasně. Avšak u člověka to může býti různé, ať už prožívá chvilky velmi pěkné, nebo naopak v životě ty nejsmutnější, někdy o něj nikdo ani pohledem nezavadí. Tak, jako strom touží po denním světle, touží člověk po opětované lásce, Však je tu tolik věcí, co můžou se přihodit a jejich jediná přání, jak jarní led se vytratit. text

---