Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRadost
03. 01. 2001
0
0
594
Autor
Raptor
Radost
Mé srdce z nenadání začalo zas tlouct vesele,
když stála jsi přede mnou a usmála ses mile,
já již dávno ztratil jsem víru,
že budeme ještě někdy spolu.
Kolikrát volal jsem o pomoc nejrůznější magické síly,
však netušil jsem, že dostane se mi jí od mé první víly,
co jako anděl strážný,vrátila se ke mně,
abych se již nikdy nedopustil chyby žádné.
Jako bys věděla, že cítím se zrovna mizerně,
a když řekla jsi mi, že vracíš se opět ke mně
bylo to jak ten nejhezčí sen, že miluješ mě stále,
mé srdce patří jen Tobě a věřím, že bude nám blaze.
Vždyť již kolikrát zažili jsem menší krizi,
snad pomohlo nám, toto delší odloučení,
snad bude tu naše láska napořád,
tak jako dobře postavěný hrad.
Po tvářích stékají mi slzy štěstí,
v tu chvíli, dotýkají se mě Tvoje něžné jemné ruce,
můj smutek je hned v zapomnění,
poněvadž mohu se svou milou opět sdílet naše lože.
Jak chyběly mi moc Tvoje světlé vlasy,
však teď, vpíjím pohled do Tvé krásy,
když dívám se do Tvých modrých očí,
co jak dva safíry temnotu jasně rozzáří.
Doufám, že Osud nechystá se nám znovu ublížit,
neb mé srdce by se již určitě nedokázalo zotavit,
však měl bych již přestat myslet na budoucnost,
a raději začít skvěle prožívat novou přítomnost.
text