Mlčím na podzim

Byl křehký den

    slunce zvířecí

  a tál čas v očích

     já studených paží

   rudé srdce v hrudi

      viděl jsem kam letí

     všichni ptáci

         sami za sebou

    a cítil jsem krvácet

      ta slova

        kterými jsem ranil

    a usmál jsem se

           na malé dítě

      mlčím na podzim

         se svým stínem

       a slyšívám hvězdy vycházet

           když každým koutem těla

         prohání se vítr