Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePost festum
Autor
Wilsonek
Hledám tě.
Šílená práce, slepotou raněn,
zčerstva oslepený hledám
a slepeckou holí oťukávám město.
Volám tě.
Marná práce, němotou raněn,
neschopen oslovení a řeči mých rukou
plných protimluvů ještě nerozumím
natož jak ty bys mohla...
Slyším tě.
Tvůj smích v mé hlučné beznaději.
Ohluchlý tetřev hlušec
jen křídli mlhu chumlím
v tom pozdně třeskutém pozaránu.
Sním tě.
A to mi jde!
Stojíš mi v ústrety, pevná jak strom
vlas podzimního listí buku,
vlas hnědorudý.
A náhle tě nesním!
Nehledám, nevolám.
Slyším i tvůj dech
plující řekou tržiště.
Stojíš mi v ústrety, pevná jak strom
vlas podzimního listí buku
vlas rudohnědý
a hle!
Hlušec jak husa opařený!
Procházím tě v šoku.
Náhle jsem námořník
ránem z putyky vyhozený
udiven pevnou půdou pod nohama
však s hlavou, vichrem vášně
znovu objevené, rozcloumanou
a tím vším, tím vším
si vinen sobě sám jen
procházím tě bez zastavení ...