Už zase spolu válčíme

Kam se poděly naše úsměvy, mám pocit, že jsou to věky, co zmizely. Pomalu smetám střepy na lopatku. Ten talíř nemohl za naši neschopnost odpustit (a domluvit se). Prý tě ráno naštval šéf. Chápu. Možná mu žena včera vyčetla, že nebývá vůbec doma. Tak jako já tobě. Doufám jen, že zítra nebudeš nic vracet, aby se kruh neuzavřel. Perpetum mobile – „Spása“ lidstva. Pokouším se o úsměv a bojím se, že už si nikdy nevzpomenu.

---