Jedna věta

Jedna věta

Kdo vám poví, co máte dělat? Nikdo. Nebo spíš všichni, ale ne, oni to nemůžou chápat. Oni sice mohou říkat, že vás chápou, ale jen vy sami víte, jak to je. Jak se cítíte. Když vás dokáže převálcovat jedna věta. Jedna jediná. „Promiň, ale asi to tak bude lepší.“  Asi. Všechno, co jste budovali, je pryč. Plány, prázdniny i člověk, na kterém vám opravdu záleželo. Poprvé, na kterém jí opravdu záleželo. Mohla komukoli říkat, že ho miluje, ale nikdy si opravdu nebyla jistá, zda to myslí vážně. Až u tohohle člověka, to věděla jistě. A taky na to doplatila. A teď se bojí čehokoli jiného, má strach. Boji se zase té bolesti. Zase té jedné věty. Stačí písnička, pouhá věta  a vybaví se jí zase chvíle….zážitky……Ale už jsou minulostí. Jen teď neví, jak z toho pryč. Člověka to přebolí, jen ho to mrzí. Vyčítá si, co udělal špatně a chtěl by to všechno vrátit. Udělal by spoustu věcí jinak. Ale teď už to je jedno. To patří k životu. Něco končí, něco nového začíná. Jen se s tím musíme smířit.