Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seÓ-pití
Autor
Mandarínek
Zapotácel se
a jen se štěstím
udržel rovnováhu.
Instinktivně
dovrávoral ke dveřím.
Pozdravil ho
měsíc
osvěžil čerstvý vzduch.
Snažil se zorientovat,
tepavé bolesti ve spánku
celou snahu znepříjemňovaly.
Kolem vířil noční život
Nemístný smích,
rozmáchlá gesta,
klapot podpatků
se vzdaluje
Na oběžné dráze
kolem cizích lidí,cizích hlasů
Noc.
Den
v nedohlednu.
Na zdi ,kterou před okamžikem
omočil obrovitý bernardýn,
byl sprejem napsaný vzkaz.
Pomoc,člověče!
Opřel se o lampu a čekal,co přijde.Nepřišlo nic.Usnul.Probudilo ho klepání na dveře,bylo k neutišení.“dále“,vyhrkl s překvapivou razancí.Nikdo neotevřel.Neměl chuť se přesvědčovat,jestli se mu to jen zdá.Taková žízeň!Klepání už se neozvalo,stejně by neotevřel.Vracela se mu paměť.S rozvahou rozlepoval oteklá víčka,pomalu,jen pomalu.Tolik světla pro jedny oči!
- Sobota 12:30 Praha,
nenarodil se tam ale to ráno přišel znovu na svět,potlučený a plný otázek.“do prdele,to bolí“,vstal a ještě stačil vyhrát zápas s rozhoupaným žaludkem, vztekle zatnul pěsti a napnul svaly,připravený si to rozdat s tímhle prapodivným ránem.-klap-cvak-jakoby uslyšel,když do sebe začalo všechno až drze zapadat.Ležel ve své posteli,nahlas puštěná televize vysvětlovala záhadné klepání.Ležel ve své posteli.Těžce se ještě jednou pokusil vstát,motivován plným močovým měchýřem.Cestou k míse potkal cizí obličej,potlučený,ošklivý obličej-„fuj to sem se lek“,odfrknul.-vyčítavě na něj koukal ze zrcadla,zatraceně co to má znamenat?Tohle blbý ráno snad nemá žádnou pointu…