nekopejte prosím do pejsků!

ne že bych to znala......ale je to fakt hnusný pocit:( (hufyhufy)

Nebudu zalévat Tvou dlaň svými slzami . Proč bych měla? Aby se mohla zelenat a kvést Tvoje pýcha? (ty víš že jsou to jen moje silné řeči...předtím než se rozteču do Tvé náruče...snad proto mlčíš?)

Už nechci opravdu ale OPRAVDU (nesměj se tak když to říkám) slyšet zvuk zipu ve tmě a chladnoucí flek.

He he…sranda? Ani ne když nejsi ten komu se chce odcházet….mám kňučet nebo se vztekat? Stejně by to byly jen projevy toho samého.

A nebo mám prosit? ...ne to by byla ubohost, ale spíš...stejně bys nezůstal.

Děsí mě když se Ti dívám přímo do duhovky a nevidím v ní tu svou ale siluetu cizích tužeb…které jsi mi neukázal a vím že neukážeš, ….nechceš.

Prosím Tě nedělej to s tím nosem to popotáhnutí když ti nestojí za to říct mi že mě tady za ruku držet nebudeš.

Dobře tak se v noci otoč na druhý bok, neptej se jestli mě ta noha nebolí když jsem šlápla na střep, klidně mi sněz večeři, ale prosím tě…neříkej že bojovat NEBUDEŠ! Kdyby si to alespoň zakřičel, tak že bych sebou cuknula v úleku. Ale ty šeptáš….aby to nikdo neslyšel??

Nebo ti na tom jen tak málo záleží.

Říkal si že nikdy nebudeš řvát jako blázen, nikdy se mnou nepůjdeš tancovat na prázdný parket když hrajou mou oblíbenou. Dobře tedy nemusíš. Jen Tě prosím alespoň nenech vychladnout svou dlaň když ji tak tisknu na své srdce.

Mám tě ráda moc? Já vím ,,chyba“. A chyby se v jistých oborech jako je chirurgie, letectví srdcologie, prostě nesmí dělat…pak už jde totiž do tuhého…nebo spíš asi do měkkého..přesně tam. Tam mě tvoje gesta řežou jako ostrá kudla na hříbky do shnilé babky.

Jo…tak se nenech holka. Nenechávám…no možná trošku. Hodně.. Ale co? Když se nenechám tak mě to nechá…to tvoje srdce z mramoru.Ty. a pak na co mi budou všechny ty mé košíčky kytičky a přesladké hubičky?

Na co mi bude nová noční košile…když ji neuvidíš…já nechci aby ji viděl někdo jiný. Prostě nechci.

Neškleb se ..nejsem pes, ale pro tebe bych jím prostě na chvíli chtěla být….možná i delší chvilku


(říkám možná aby sis nemyslel že už jím jsem) myslíš si to, dokonce nahlas…..to bolí i když vím že máš teď pravdu i tak…bolí to.

Co je na tom vlastně špatného být pes, věrné milé zvíře co olíže každou slzu a radostí vás celého zavalí. Proč je v tomhle století tak ne ,,in“ mít psí povahu.

Nechci být kočka, být krásnou a hebkou…proč ne když mě tvé ruce potom budou chtít hladit. Ale já prostě chci někoho milovat tak moc prostě CHCI…i kdybych měla trpět…být ta oddanější.

(nesnáším výraz lidí když jsou zhnunesni přehnaným zájemem o ně....to jak pozvedají vrchní ret)

Jako bych byla stará babka co tě chce z lásky štíplout do tváře a zavázat Ti bolístku smradlavím šátkem...nedělej to prosím, oni to myslí jen dobře.


Jdu pod cenu hluboko, hluboko ale jen proto že si mě tam nechal jít…a samotnou za tohle tě nebudu trochu nenávidět…lžu. Víš to

Anebo ne..budu ale jen chvíli, dokud Tě zase neuvidím, dokud nebudu moci padnout do Tvých paží, jako do studny v kruhu…

Prosím PROSÍM zavřete někdo to víko ať mě nenechají vyhrabat se.

---