Pocity - 2.část

5.6.1997 ve 20.20 hod.

Slyším hlomoz za dveřmi. Následuje rána a více ran. To bude majitel! Oknem jsem zjistila, že ano. Popadám diktafon a běžím dolů s úmyslem nahrávat obvyklé slovní výtvory.  Majitel stál za vraty asi 15 m od vchodových dveří. Když mne uviděl, nastala chrlící spoušť sprostot. Diktafon jsem držela neopatrně.  Výkřiky a vrhal se zpět. Mohla jsem zamknout. Ne! Zmateně hledám místo úkrytu. Marně! Běžím po schodech nahoru a dolů. Dole mne chytily čtyři ruce.  Přetahování, rvaní diktafonu z mé ruky, z obou. Odolávám! Ocitám se na zemi, obličejem do schodů. Diktafon držím! V zoufalství koušu. Zakusuji se do jedné z rukou. Výkřik. Slyším, že něco dostane a odbíhá. Druhý rve diktafon dál. Už nemůžu! Rychlostí blesku až obdivuhodnou k mohutné postavě, mizí s kořistí. Zavolala jsem policii. Přijela kriminálka. Rozbitý barák a tahle událost si vynutily stisky fotoaparátu. „Máte povolení tady fotit?“ Ptá se nepříjemný vysoký ženský hlas. „Kdo jste, občanský průkaz, co tu děláte, paní?“ „Slečna…prosím a tady mi to patří!“ „Vás také potřebujeme. Počkejte tu, ale venku! Kde máte otce?“ „Nevím. Já s tímhle nemám nic společného. Obraťte se na taťku!“ Vmísila jsem se: „Ale máte! Byla jste tady. Co vaše pokousaná ruka“ „Šli jsme s taťkou sem a ona se proti nám vrhla. Začala mne kousat. Ještě, že jsem utekla. Paní doktorka mi řekla, že jsem měla štěstí, kdyby měla všechny zuby, tak mi prokousla ruku. Ještě něco můžu chytit!“ Další verze případu zněla: „Že když zametala dvůr, já se z ničeho nic po ní vrhla.“ Chudák, tolik chtěla pracovat. Případ tímhle skončil. Vniknutí bylo otevřenými dveřmi, a to není trestné. Diktafon jsem našla pohozený na schodech, bez náplně a poškozený. Odnesla jsem si několik podlitin a namožený palec. V dalších dnech se na dveřích objevovalo upozornění psané křídou: „Svině, pozor kouše!“ Později část vzkazu byla vyryta. Kdykoliv jsem se střetla s majitelem, křičel na mne: „Kde máš košík?“ a dodával: „ona kouše!“

25.6.1997

Čeká mne soud, který má rozhodnout a potvrdit, že nabízený byt je pro mne odpovídající. Dnes je středa. Spletla jsem si hodiny a na chodbě soudní budovy jsem o hodinu dříve. Nervozita mne zasahuje. Přidávají se další obavy z mého právníka. Nevím, co si mám o něm myslet. Působí nejistě. I když se snaží o jakési dekórum, spíše uvádí okolí do rozpaků. Protistrana viditelně ožívá. Delší dobu se mi vnucuje myšlenka zrušit jeho zastupování. Známí mi radí, abych se k tomu všemu postavila čelem a nechala záležitost s právníkem tak, jak je. On má svou zodpovědnost i k advokátní komoře. Stále přemítám. Vybavuje se mi v podobě dosti vzdalující se profesi právníka. Konečně rozhodnuto! Odmítnu jej! Začíná jednání a můj právník nikde. Sedím a připravuji se k obhajobě s úlevou. Přichází. Nebývá dochvilný! Usedá vedle mne a já mlčím! Spoléhám jen na sebe. Paní soudkyně zahajuje a dozvídáme se, že petit žaloby je neodpovídající. Pokud nebude nabídnuto správné znění, toto jednání končí a žaloba se stahuje. Bezradnost druhé strany netrvá dlouho. Můj právník podává návrh, který je přijat. Protistraně vytáhl trn z paty. Osobně jsem ráda, že jednání pokračuje.  Žaloba žádá, abych vyklidila dosavadní byt a přijala nabízený, podle žaloby rovnocenný. Majitel uvádí, že se tu nachází 2+1 místností nákladně opravených, kde bylo vychováno 11 dětí. Takže pro mne až dost postačující! Jiný byt nemá! Příkladem je bydlení celé jeho rodiny ve vlhkém bytě. Není mu známo, že by nabízený byt byl vlhký a tmavý. Obhajobu začínám vysvětlením a zároveň odpovědí. Pocházím ze 6ti členné rodiny, tísnící se v jedné místnosti, ale to je dávno. Dnes se žije přece jen jinak. Pan majitel se mýlí, že jsem sama. Jsme dva! Vyjadřuji se k bytu, ve kterém ještě bydlím. Je světlý, prostorný a kvalitnější, než nabízený i když v současné době poznamenán ničením. Nemůže být suchým. Majitel ničí střechu, zrušil štít, aby havarijní stav domu opravňoval naplnit demoliční výměr. Zažívám násilnosti. Odpojil vodu, v mrazech znemožňoval přívod elektřiny, odtrhával venkovní dlaždice, choval se hrubě. Pozastavila jsem se nad uvedenými náklady tj. 70 000,- Kč a zeptala se, proč je nevložil do bytu, o který jsem žádala a který mi byl zamítnut.  Odpověď byla vyhýbavá. Následovaly křížové otázky, odpovídala jsem na naznačené události. Vztahovaly se ke stěhování mých věcí z kůlny a také k zabrání mého diktafonu majitelem.  První případ byl v té době další velkou ránou. Bezmocně jsem přihlížela k vyvážení mých věcí z kůlny, do které se majitel dostal přes zámek. Dohlížel člen rady obecního úřadu. Přivolaná policie jen zasalutovala.  Byl tu demoliční výměr a dohled radního, i když ten se v tu chvíli schoval. Domnívám se, že právník sledoval můj neúspěch a v druhém případě zvláštnost mého chování. Vše jsem vysvětlila.  Uvádím další odpovědi a výhrady k protistraně:

-                   Mám důkazy o úmyslném ničení domu. Mohu je soudu předložit.

-                   Na žádná jednání, týkající se úprav nabízeného bytu jsem nebyla přizvána ani majitelem ani obecním úřadem. Naopak, návrh na posouzení obou bytů, padl z mé strany, ale vyjádření jsem dodnes nedostala. Zdůrazňuji, že tento pan doktor je i právníkem obecního úřadu.

-                   Uvedla jsem čísla policejních spisů se stížnostmi na chování majitele.

Na konci jednání byl přijat můj návrh, aby se soudně posoudily oba dva byty. Uskuteční se tak 1.7.1997.