Něco ze Života

Byl pátek, krásný srpnový den. Na nádraží zastavil vlak od Prahy a hned z něj začali vystupovat různí lidé. Každý pospíchal za svým cílem, lufťáci na své oblíbené chaloupky,místní s každodenní práce do svých domovů radujíce se z nadcházejícího výkendu. Bylo mezi nimy i pár trampů. Ti se rozhlédli a hned zamířily do nádražní hospůdky aby uhasily žízeň z rozpáleného kodrcáku. Na první pohled bylo vidět, že je to pár skupinek, které na chvíli spojila velká žízeň. Byl mezi nimy i jeden pár. On na první pohled ostřílený lesní muž. Na zádech vzorně zabalenou U.S.árnu, na které byly dovedně zavěšeny, všechny možné cetky co by se mohli při pobytu pod širákem hodit.Maskáče, které toho hodně pamatovali a na kterých byl velký černý flek který snad byl opravdu od sezení na nárazníku vlaku. Okolo krku přes úmorné vedro černý šátek, symbol jihu,a na hlavě černý klobouk s ručně zdobenou skatskou lilií a vzadu trčící již notně vypelichaný liščí ohon.Na první pohled to nebyl týpek, který utíká z města do první hospody.Pravý opak byla jeho holka. Každý kdo se na ní podíval si musel všimnout, že ta těch nocí pod šírákem za sebou moc nemá. Modré lehce seprané džínsy, světlé triko a batoh který snad včera opustil prodejní pult. On si dal dvě pívka, ona cucala svojí limonádu. Za nějakou chvíli se oba zvedli k odchodu. Ona si vzala svůj batůžek, on naučeným cvikem hodil na záda svůj snad tunový bágl a vyrazily po cestě směrem k chatové osadě. Těsně před ní uhnuli na lesní pěšinu a po pár metrech dorazily k řece Sázavě. V nejbližším okolí to bylo jediné místo s příjemným koupáním, ale byly prázdniny a oba břehy byly obsazeny dětmi s přilehlých pionýrských táborů. Oba spíš toužily po soukromý a tak se otočily a vydali se na místo kde chtěli přenocovat. Vraceli se zpět na cestu ze které za chvíli odbočily rovnou do lesa kde se vydali přímou čarou na vrchol kopce. Kopec to byl dosti strmý takže v tomto vedru to byl celkem namáhající výstup. Když dorazily na místo, on odhodil bágl a hned začal svojí dívku lákat někam na něco se podívat. Moc se jí nechtělo, ale když po pár krocích dorazila tam kam jí lákal musela uznat, že to opravdu stojí za to. Stáli na malé skalní plošince, pod vysokým statným smrkem, který jako jeden z mála vydržel už jistě hezky dlouhou řadu let odolávat místním nárazům větrů a dešťů. Před nimi se otevíral nádherný výhled na Sázavu. Bylo to jedno z mála míst, odkud nebyl pohled kažen civilizací a o to více zde vynikala nádherná scenérie místní přírody. Dokonce i s této dálky byla občas vidět i nějaká ta rybka která si neposedně vyskočila nad hladinu podívat se na ten náš nesmyslně suchý svět. Když se vynadívali na tuto nádheru pomalu se vraceli na místo kde nechali své věci. On vytáhl z báglu celtu rozprostřel jí na zem. Ona si hned a ráda udělala pohodlí , zatímco on se na chvíli vzdálil aby se za pár minut vrátil s velkou náručí suchého dříví na večerní oheň.Leželi na malé plošince, z jedné strany před nimy byl sráz dolů, odkud přišli a za nimy malý asi dvoumetrový val a za ním obrovské pole které se nedalo ani přehlédnout. A jak si tak leželi a vyprávěli o všem možném náhle se odněkud z prava ozvali nějaké hlasy. On tak trochu naštvaně prohlásil, něco na ten způsob, že se zpráva o tomto místě nějak moc rychle roznesla a koukal jestli přicházející jsou známí nebo cizí. Ač koukal jak mohl a i když hlasy bylo slyšet čím dál tím hlasitěji ani jeden z nich nikoho neviděl. Poněkud zmateně se na sebe podívali jako by se jeden druhého ptal jestli to také slyší.Všude okolo bylo dobře vidět, hlasy zněli z blízka ale vidět nikoho nebylo. O to horší bylo, když ty tajemné hlasy se pojednou začali hádat a ozval se mohutný výstřel.Chvíli ticho- a pak nelidský řev v pravidelných intervalech který se dá popsat snad jen jako řev člověka s postřelenou nohou který se snaží o útěk a vždy když došlápne na poraněnou nohu strašlivě bolestí přímo zařve. A tento zvuk se někde na tom poli za nimy rychle přesunoval z jedné strany ne druhou. Ona byla velice vyplašená a on se jen tak tak odhodlal zvednout a jít se podívat co se to tam děje.Snad si to ani neuvědomoval držel v ruce svůj lovecký nůž, vyběhl ty dva snad tři metry na okraj toho pole ale ať koukal jak koukal nikdo nikde nebyl vidět. Prolezl široké okolí, ale nikde ani živáčka. Oběma dvěma ještě teď hrůzou běhal mráz po zádech. Ani jeden z nich nevěřil na nějaké duchy, či podobná stvoření, ale to co před chvílí zažily nemohli pochopit. Bylo jasné, že oné křehké dívence se nebude chtít zde zůstat déle než bude trvat zabalení vybalených věcí, a hurá pryč. Sbalily si věci a vydali se o pár kilometrů dále na jednu bývalou hladomornu která nyní sloužila jako místo pro přespání trampíkům. Než tam dorazily byla už skoro tma a pár lidí v zeleném už tam mělo rozdělaný oheň. Samozřejmě naši dva známí přisedli a netrvalo dlouho aby při různých vyprávění která patří k táborovým sedánkům, přišla řada i na jejich dnešní příběh. Plni rozrušení, které před pár hodinami prožily, vypávěli svůj příběh. Když dovyprávěli, jeden ze spolusedících jim řekl, že v dobách kdy tato hladomorna byla ještě plně funkční, jeden z odsouzenců utekl, a někde v těch místech kde ti dva chtěli přespat opravdu došlu ke konfliktu mezi oním nebožákem a žoldnéři.

---