PARALELNÍ SVĚT-28

Vlčák s vyceněnými zuby povalil majora Karla Pokorného na zem. Ten stačil opět vystřelit, načež se ozvalo bolestné zakňučení. Současně s tím vypadla majorovi z ruky pistole, přičemž přes brýle pro noční vidění postřehl postavu s batohem. Zároveň mu neunikl prudký pohyb její pravé ruky, v níž se objevila pistole. Poté chodbou třeskl výstřel. Pokorný se ještě předtím stačil hbitě v lehu odvalil na stranu a kulka prolétla těsně vedle něho. Přitom se snažil uchopit do ruky ležící zbraň a ve stejný okamžik vběhl do kanálové chodby kapitán Jan Skácel. I on měl na očích brýle pro vidění ve tmě, ale vzápětí byl osvětlen paprskem baterky, kterou svíral muž v ruce. Skácel prudce poklekl a po výstřelu zaslechl, jak mu kulka zahvízdala kolem hlavy. Ve stejný okamžik též vypálil, ale postava s batohem uskočila prudce do strany a vzápětí zmizela za rohem chodby.
„Jste v pořádku, pane majore?“ zeptal se ho hned přes respirátor, když k němu doběhl.
„Musíme hned za ním! V tom batohu má určitě tu výbušninu!“ vyhrkl Pokorný a oba se rozeběhli za roh, za nímž hned spatřili pohozený batoh.
„To se dalo čekat, že ho tady nechá. Postarejte se vo něj! Já se ho pokusím dostihnout!“ řekl major a přitom se pátravě díval dlouhou chodbou. Úplně na jejím konci zahlédl vzdalující se postavu. Rychle obouručně namířil pistoli, přičemž stiskl silně palcem horní část rukojetě. A na hřbetu zbraně se vysunul malý teleskopický zaměřovač, v němž uviděl záda běžící postavy, ale jen na zlomek vteřiny, protože zaběhla za roh zdi
„Krucinál!“ procedil Pokorný a rychle se rozeběhl chodbou.
 Zatímco major běžel za mužem, tak kapitán opatrně otevřel batoh a se zatajeným dechem nahlédl do jeho vnitřku. Poté uviděl velkou hranatou věc, který obouručně opatrně vytáhl. Na něm se nacházel tikající budík. Tohle zjištění mu způsobilo mrazení v zádech. Pak nebezpečný předmět zrakem zkoumal a opět se zadíval na ciferník budíku, načež mu znovu přeběhl mráz po zádech.
„Pane majore. Ta nálož je načasovaná! Je na ní budík, který zazvoní za hodinu a čtvrt, Pak to bouchne. Je to po domácku vyrobený. Tady tu výbušninu nedokážu zneškodnit,“ řekl do mikrofonku, který měl zabudovaný v límci.
„Vyneste tu výbušninu z kanálu a vodvezte jí někam za Prahu, kde neškodně bouchne. Tady jí prostě nemůžeme nechat!“ uslyšel v naslouchátku hlas Pokorného.
„Je mi to jasný pane. Snad to stihnu dřív, než to bouchne,“ pronesl s pobledlou tváří a rychle vstal. Vzápětí běžel s mrazením v zádech chodbami kanálu a přitom se díval na jejich zdi. Na nich dělali s majorem křídou velká X po celou dobu, co šli kanály. Teď se mu tohle intuitivní opatření velice hodilo. Takhle označené zdi chodeb ho mohou rychle dovést k oné chodbě, kde je poklop kanálu, kterým vlezli do kanálů.
 Major Pokorný s pistolí v ruce běžel chodbou a upřeně se díval všemi směry. Nikde však prchajícího neviděl. Rychle proto doběhl k začátku jiné chodby a nahlédl do ní. Přitom zaslechl slabý zvuk připomínající kroky, a tak se tou chodbou rozeběhl. Za okamžik se ocitl u místa, kde se chodba stáčela za roh. Přitiskl se ke zdi, přičemž držel obouručně pistoli. Poté se prudce přemístil za roh a přes napřažené ruce se zadíval před sebe. Stačil jen postřehnout postavu, která skákala přes stoku a vzápětí vběhla do další chodby. Přesto stiskl spoušť a díky tomu, že měl zbraň nastavenou pro tiché střílení, tak se chodbou nerozlehlvýstřel. Současně s tím zahlédl, jak sebou postava cukla a zmizela za zdí. Stále přes namířenou pistoli hleděl na začátek chodby a zároveň šel rychle podél stoky k místu, odkud pronásledovaný skočil na druhou stranu. Vzápětí na ono místo došel a upřeně se zadíval na začátek chodby, který byl prázdný. Pak udělal krok nazpátek a skočil také přes stoku.

KONEC DVACÁTÉ OSMÉ ČÁSTI