schizofrenie

Sedíme tam jen my dvě.

10 minut.

Hodinu.

Dvě.

"Hej ty!" Snažím se navázat kontakt.

"Kdo já? Snad my, ne? Já mám schizofrenii."

"Já něco řikala?"

"Na koho si mluvila?"

"My jsme taky dvě."

"Takže jsme tu vlastně čtyři."

"A co jste chtěli?"

"Která? My se o mozek dělíme."

"A to si to uvědomujete?"

"Pardon, můžete to zopakovat? Asi jsem usnula. Já jsem moje sestra."

"Prosím?"

"Co chceš???"

"Nedá se s váma mluvit."

"S náma? Proč mi vykáš?"

"Jste dvě, si řikala!"

"Kde? Kdo? Jak? A proč? Proč dvě?"

"S tebou se nedá mluvit?"

"Ale já přeci řikala že jsme dvě. Sestra je blbá."

"Na tenhle rozhovor se vyseru."

Ruce v kříž a otočí se.

Dalších 10 minut.

Hodina.

Dvě.

"Proč jsem to přišla?"

Aha, to byla halucinace. Jsem tu teprve 2 minuty.

"Hej, ty?" Povídám přítomný.

"Já? Co je?" ptá se....