Vrátit čas

Vrátit čas

Seděla na chodbě v 7. patře a pokuřovala s kamarádkou. Bylo jí dobře. Tvrdě natáhla a pozorovala, jak jí z úst vychází kouř. Mluvily spolu o všem, o jejich „partě“ , klucích, rodinách, životě. A v tu chvíli by jí nenapadlo, co jí tahle noc ještě přinese.

Seděla naproti němu a nevěřila tomu, co se tady děje. Nedoufala v to, že se tohle někdy stane. Už se smířila s tím, že ona a on jsou někde jinde, mají své životy a mezi nimi je hezký, ale přátelský vztah. Najednou jí řekl. Řekl vše, co měl na srdci. Vychutnávala si to. Neřešila, jak bylo jindy v jejím zvyku, budoucnost. Co bude, co by se mohlo stát, nepřemýšlela, jestli říká pravdu nebo lže. Byla šťastná. Nečekala to.

Byla šťastná. Někdy je člověk šťastný kvůli malé hlouposti, jindy smutný kvůli tomu, jak se zachoval. Ale nikdy neví, co ho čeká. A s odstupem času, si každý najde chvilku, kdy si sedne a přemýšlí. Najde staré fotky  a vzpomíná. Třeba teď jako já. Už jako jiný člověk než na těch fotkách, co držím v ruce. Nevinná, neví co ji čeká. Jako každého z nás.

A víte, co jsem tím chtěla říct? Jak tak koukám na ty fotky, říkám si, co bych vše udělala jinak, kdybych mohla vrátit čas. Asi bych něco změnila. Ale…….co když ne? Co když má opravdu vše v životě nějaký smysl, důvod, proč se to děje. I když nám to občas přináší bolest. Ale šťastný ten, kdo se na ty fotky podívá a řekne…………To byly časy a jsem rád, že vše se dělo tak, jak se dělo.