Óda na šedou

 

Když rozpoutá se vichr,

mráz leze po zádech,

tak zakalí se oči

a zatají se dech.

 

A v hodince té malé

jsou marné všechny rady.

„Stáhni ocas, doufej. HLAVNĚ!

Nevystupuj z řady!“

 

„Tam venku je krupobití,

vždyť si vážím života!

Pojistím si živobytí.

Připoutejme koryta!“

 

„Ne aby tě jen napadlo,

podívat se za práh srubu!

Skončíš špatně kamaráde,

nejspíš rozbiješ si hubu!“

 

„Buď tu s námi pěkně v teple

a nedělej drahoty.“

BUCH! Tu rána do okenic,

mají plné kalhoty.

 

           *   *   *

 

Jsem Bohem opuštěný bohém.

Tak otevřete okna,

než se stanu hrobem.

Já opouštím Vás... Sbohem.

---