Žebráci lásky

Žebráci lásky

Byl jeden z obyčejných podzimních sychravých dnů. Spíš už večerů. Nad celým městem se začínala vznášet tma a všem lidem se zimou kouřilo od úst.

Na velkýho kluka ostatní volali Dežane. V dredech měl pozacvakané náušnice a spínací špendlíky. Na kru se mu houpal visací zámek. Smál se na kolemjdoucí a proplétal se mezi nimi s nataženou dlaní. Lidi dělali, že ho nevidí a ti, co nestihli odvrátit hlavu jinam se mu prostě vyhli. Do toho zastrčeného podloubí se už vůbec raději nedívali. Nechtěli tam vidět.

Všichni se mezi sebou měli hrozně rádi. Dežan Andělku miloval. Ona miloval jeho. Když jí chtěl říct, že ji má rád, foukal jí na víčka a na čelo jí bříškem prstu psa MILUJU TĚ. Když byli všichni zhulení do dobré nálady, spali spolu. Ale nic to pro ně neznamenalo. Sex tomu všemu podal jen tu správnou atmosféru. S láskou to ale nemělo nic společného. Rádi se měli, to ano, ale jejich životní styl jim to mít rád dovoloval jen v mezích lži.

Právě přijímali nového člena. Mladá holka, co právě utekla z domu, procházela zrádnou zkouškou toho prvního šluku.

Jestli ji získali , to už neví. Seděl sice na protějším chodníku, ale už ho to nebavilo. Neměl rád tyhle rituály lákání nových členů do pekelnýho světa. Byl už možná starý, ale chápal to. Moc dobře věděl, co to znamená. Sám dopadl podobně. V mládí našel věrného přítele v alkoholu a doplatil na to. Teď je bez domova, práce, bez peněz, ale hlavně je sám. Střechu nad hlavou mu tvoří telefonní budka a žije z popelnic. Je možná chudák, ale nepřipouští si to. Nesnáší lítost.

Každý den mu připadá stejný. Ráno se probudí a jde do " práce "....Obyčejně si sedne před kostel a pak svýma smutnýma očima zasahuje kolemjdoucí. Za každý peníz , který zacinká v jeho kastlíku, zaplatí upřímným úsměvem a citátem o dobrodinctví, úctě nebo pomoci. Pokaždé ale jiným, lidi ho mají za to rádi . Je vlastně takový obchodník. Lidé si u něj kupují moudra ze života.

Každý všední den kolem něj chodí malá cůpkatá holka s děsně velkou školní taškou. Má strašně krásný úsměv, kterým ho vždycky obdaruje. Sem tam mu do kastlíku hodí bonbon, on ji pak za to poví krátkou pohádku.

Ta školačka sedí a poslouchá , aby jí neunikla ani jedna z princezen. už několikrát se ji pokusil pohladit , ale ona mu vždycky ucukla a utekla domů nebo do školy.

Měl ji rád, byla jeho nejvěrnější posluchačka, tak se rozhodl, že jí koupí dárek. Chtěl jí udělat radost. V obchodě ukradl překrásné pentle do vlasů. Blankytně modré. Do jejích zrzavých vlasů jako dělané.

Druhý den ta malá copajda zase přišla. Sedla si vedle něj a čekala. Čekala, co řekne a tajemně se přitom culila. Všiml si díry po vypadlým zubu. On najednou vytáhl dárek a holka mu radostí skočila kolem krku a na tvář mu vlepila obrovskou pusu. Pak ho poprosila, jestli by ji nedoprovodil a on samozřejmě souhlasil.

" Já tebe taky" , šeptal, " a kdo jsem ? To , co všichni. Jsem člověk "