Skála

Některé věci v životě se dějí hrozně rychle a pak dá práci chovat se tak, aby měl člověk pocit, že ještě neco z toho sám řídí.

Skála

"Zítra te představím rodičům, jsi nervozní?"
"Nejsem."
"Já se bojím."
"Čeho? Říkala si, že s nimi vycházíš dobře."
"Ale to jo, jsou super."
"Tak se neboj, já si z toho taky nic nedělám a to jsem je nikdy neviděl."
"Toho se práve bojím."
"Že jsem je ještě nikdy neviděl? Neměl bych se toho bát spíš já? A proč vlastně, copak jsou nějací vampýři?"
"Toho vůbec ne, ale toho, že si z toho nic neděláš. Copak nechápeš, jak je to děsně důležité? Jistě, pro tebe ne, ale pro mě ano. Někdy jsi děsně nechápavý!"
Nejsem.
"Tak uz se neboj a pojď ke mně. Nebudu lhát, řeknu jim, kdo jsem, a že tě mám rád. Proč by měl být problém? Zkus se na to pro změnu teďka těšit, jo?"

"A ten zámek je fakt vás?"
"Jo, celý."
"Víš, že jste docela zazobaní?"
"Vim. A ty to víš taky, nezapírej."
"Ja jsem chlapec ze sídliště. Teprve teď zjišťuju, co to znamená - být zazobaný."
"A co?"
"No, třeba tohle"
"Tak už se bojíš?"
"Chvilku počkej, az mozek pochopí, co mu oči servírují. Pak budu nutně potřebovat panáka"
"Ok, tak jdem na to. Snad tam nějakého panáka najdem."

Krásný zámek, krásný výhled. Krásní lidé. Tedy aspon zvenčí, nemám sílu je studovat zevnitř. Rozhodně jsou všichni důležití. Měli by se ale zeptat pro koho. Co tu teda dělám já? Asi jim závidím.
"Jsem ráda, že to s rodiči proběhlo v klidu. Ani nevíš, jak jsem si oddychla"
Ale vím.
"Táta si tě docela oblíbil, řekla bych, že je z tebe dokonce nadšen."
"Byl by tak nadšen, kdybych byl zedník?"
"Ale ty zedník nejsi, tak nemá smysl to řešit."
"Já to neřeším, mám pocit, že tihle okolo docela jo."
"Proč mys... Co si jim napovídal?"
"Tak například tamti si myslí, že jsem myslivec, tamti profesionalní hráč Starcraftu a tady u těch mě to fakt lákalo, abych se vydával za nájemného vraha. Nakonec jsem to stáhl na stolaře. Vidíš, jak tě mám rád? A taky u sebe nemám příslušné vizitky. Proc si tak bledá lásko?"
"Ne, tos' jim neřek', že ne."
Řekl.
"Řekl. Proč mi to děláš? Musíš za každou cenu se dělat zajímavým? A ze všeho si pořád utahovat?"
"Nemusím."
"Tak proč? Chceš mi jen ublížit? Tohle si fakt přehnal!"
"Tak mě prašti."
"Nechci te bít. Začni být už normální!"
"Definuj normální"
"Třeba ze sebe dělat pořád chudáka. Je to snad moje chyba, že jsem se narodila bohatá? Musíš mi to pořád připomínat?"
"Lásko, neplač, nechci vidět tvoje slzy. Půjdu a všem jim teď řeknu, kdo jsem, jo? A ty mi slíbíš, že už nebudeš plakat."
"Já nepláču."
"Jasně, a to pod tvýma očima je jen sražená mlha."
"Jo, tak něco."
Úsměv. Krásný úsměv.

"To je síla, kvůli holce skočit dolů. Máte dole pořád dost vody?"
"Nevím, od té doby to nikdo nezkoušel."
"Že bych to prubl? Lásko, podržíš mi košili? Skočím si zaplavat."
"Ne, nepodržím."
"Tomu říkám podpora, tak ja si ji tu hodím přes židli."
"Neblbni, nechej si ji na sobě..."
"Jen ho nech, ať se ukáže."
"Ne tati, nenechej ho, on je toho fakt schopný! A ty si ji prosím zase obleč a nedělej blbosti."
"Nechte toho, vody je málo a kdoví, je přece jen pověst."
"Slyšíš? Obleč si zase tu košili. A radši rychle, jinak se stane neco nepředloženého... Víš, jak to myslím. No, tu ji máš."
"Lásko..."
Ty víš, že teď už musím.

První kroky byly, jako bych se rozbíhal při basketu na koš, pak jsem se naklonil vpřed a pořádně zabral rukama. Vystřelil jsem tryskem ke kraji skály, za mnou řev moji lásky. Nikdo mě už nemohl chytit - překvapení mi dalo náskok a v téhle rychlosti bude na světě max deset lidí, co by mi stačili. A rozhodně se žádný z nich neukázal na tomhle večírku.

Čtyři kroky ke hraně, pak se odrazím. Bože, ať mi neuklouzne noha. Viděl jsem to dělat mexičany v Acapulku. Dělali takové představení každý den a stejně se báli. Byli úplně ztuhlí strachem. A turisti tleskali a tleskali a oni museli skočit. Jinak vyhazov. A žádné peníze. A žádné jídlo. Do vln mezi skály, právě když přišla vlna, aby se o ně nerozbili. Trochu jako poprava, i když tihle měli větší šance. Ale atmosféra asi stejná. Lidi koukají a ty už se díváš na druhou stranu. Noha nepodklouzla, teď se nepřevážit a třeba budu vnímat ještě za 20 sekund. Mam řvát, když letím? Bože, ja fakt skočil!

"Láskó!"
Voda.

---