Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Bezbřehá moudrost některých je hodna uctivého obdivu!
U řezníka z Pustěnic,
prase lehne jako nic!
Držíce za ocas v posledním tažení zoufale bojující,180 kilogramů vážící svini,s povzdechem jsem si uvědomoval očividnou nepravdivost oné magické zaříkávací formule. Robustně vyhlížející řezník,jemuž nehledě na jeho skutečné jméno v mnoha jihomoravských vesnicích neřekl nikdo jinak než Zabiják Josef,však tento rým při podřezávání hystericky kvičících prasat recitoval s železnou pravidelností. Nyní se povýšeně pousmál nad mým potem oroseným čelem,přímým to důsledkem vysilujícího boje s umírající bestií.
"Držels ju špatně,hochu!"
přistoupil k nyní již definitivně nehybnému zvířeti a v hlubokém záklonu uchopil jeho krátký zakrnělý ocásek.
"Držet ju tak,neudělá ani ho...!"
Mrtvé prase se kupodivu skutečně ani nepohnulo,zato opěrná noha Zabijáka Josefa podklouzla na vytrvalým deštěm smáčeném asfaltu. Chrabrý postrach všeho dosud pohyblivého vepřového padal na svá tukem vyztužená záda. Nejen k jeho,ale ke smůle nás všech přímo do hromady nevábně páchnoucího hnoje.
Mám rád ty chvíle,kdy hřejivá deka páry z vroucí vody zahltí místnůstku určenou k naporcování a tepelnému zpracování čerstvého masa. Tentokráte jsme byli netradičně nuceni celý jeden kotel vařící vody upotřebit k provizornímu přeprání Zabíjakova šatstva,především pak nezbytné kostkované kazajky. Pozorně jsem vlastní slovník hanlivých výrazů obohacoval o jeho rozmanitě nápadité novotvary. V obryse roztaženého těla na hromadě hnoje se již opět bezstarostně promenádovala zklidněná domácí drůbež.
Během porcování od nepaměti probíhá různorodě nepřerušitelný dialog mezi Josefem a mou tetou. Vždy se s radostí stávám němým pozorovatelem jejich polytematického rozjímání.
"Co mamka,Pepo eště ji trápí ta rakovina?"
"Zatím má pokoj. Z teho nejhoršího ji,představ si,dostal vápník. A taky draslík."
Zabíjakovou vedlejší profesí (jak jsem se později dozvěděl) bylo dealerství u firmy propagující nezbytnost vápníku a draslíku ve formě rozpustných kapslí vlastní výroby. Ve své účelové víře v léčebně účinky těchto dvou prvků byl Zabiják naprosto neoblomný.
Těžko s odstupem času soudit,kdo byl pachatelem neprozřetelného podsunutí minerální vody Mattoni na Josefův pracovní stůl. Ku všeobecnému zděšení tuto skleněnou láhev prohodil naštěstí otevřeným oknem.
"Tu sračku už sem tři roky neměl v hubě. Žijete z archaických předsudků,lidi. Zásadně a výlučbě piju enem Magnésiu."
Napříště jsme vše činili s jeho skutečnýmí či domnělými zásadami.
Čas obědu a tedy i prvních poživatelných zabíjačkových produktů byl pro nás naplněn nervózním očekáváním věcí příštích. Zabiják Josef ve své fanaticky radikální snaze žít zdravě střídal období sveřepé důvěry a nedůvěry vůči vepřovému masu. V poslední dekádě jeho přesvědčení se tento druh poživatin ocitl ve stínu nepřízně,a proto před něj teta položila talíř s kusem hovězího. Smutnili jsme nad jeho osudem,nápadně se podobajícího osudu minerálky Mattoni. Dle přísloví dvakrát nevstoupíš do téže řeky,bylo okno tentokrát zavřené.
"Myslíš si,že chcu z tejch šílenejch krav zhebnout? Žijete furt z předsudků. Jednou provždy vám říkám - vepřové maso je nejzdravší."
Přes veškerou pozornost jsme patrně některé Josefovy zásady přehlédli.
Nemám příliš rád ty chvíle,kdy neprostupná tíha husté mlhy z rozpouštějícího se sádla znemožňuje vdechovat doušky blahodárně čerstvého vzduchu. Pramení pro mě z onoho škvaření nepopulární povinnost vytrvale ubíjejícího míchání.
"Měl by tě někdo vystřídat",napadla tetu zhruba po dvou hodinách spásná myšlenka,"mohlo by ti být z těch výparů špatně."
"Prosim tě,žiješ z předsudků. To si lidi mysleli před dvaceti rokama."
Bylo mi toho dne zřejmě souzeno,střetnout se ještě jednou s inkriminovanou hromadou hnoje. Když jsem tak na ni v předklonu zvracel,přemýšlel jsem,jak to s těmi předsudky vlastně je.
Písmák