Je těžké žít s otcem, kterým opovrhujete. A ještě těžší je, když Váš otec je ,,kmotr\". A to je jen začátek příběhu... Lidská bytost by se z toho asi sama nedostala, proto tu je Ledová panna, ale jen pro někoho...

Ledová panna   1

            Každá malá dívka ráda sní. Malá Albína však nezůstala jen u dívčího snění. Souhrou několika tragických událostí se jí splnilo. Nikoho by ani nenapadlo, že požár, který zničil celou vesnici a zahubil všechny její obyvatele před tisíci lety, v 20. století bude hrát tak velkou roli.

            Albína se narodila na Madagaskaru. Její matka s ní však utekla do Francie, kde žili do Albíniných čtyř let. Poté je její otec našel a nechal zabít Albíninu matku a jí si odvezl s sebou do Itálie.

            Albína tedy vyrůstala s otcem. Nikdy se nedozvěděla, co se stalo s její matkou a ani si na ni nepamatovala. Avšak brzy se dozvěděla o nekalých obchodech svého otce, vlastně se to před ní nikdy nesnažil tajit. Stál totiž v čele tamní mafie.

            Poté co nastoupila do školy se chovala velmi samotářsky. S nikým se moc nebavila, po nikom nic nechtěla a zabývala se jen učením. Seděla sama, nikdy se nepletla do záležitostí jiných dětí. Vyhýbala se i otcovým návštěvám.

            Když jí bylo dvanáct, otce začala otevřeně vyšetřovat policie. Všichni sice věděli o jeho aktivitách, ale jen blázen by chtěl zatknout šéfa tamního podsvětí bez důkazů. Žádný člen mafie se nechtěl vzdát svého šéfa. Byl pro ně ideální, před ničím se neštítil a věděli, že se na něho můžou v některých věcech spolehnout.

            Jednoho dne si Albína ladila nové rádio a náhodou najela na kanál domácího telefonu. Nejdříve si myslela, že je to jen nějaká hra, ale pak poznala hlas svého otce. Domlouval se tam s ostatními členy „komunity“, tak jim říkala, na vraždě zdejšího komisaře, ale toho co říkali bylo mnohem víc. Měli totiž linku chráněnou proti odposlouchávání, a tak mluvili opravdu o všem.

            Když ostatní členové položili telefon, její otec ho zřejmě špatně vypnul. Albína slyšela jak říká kód k novému sejfu. Nikdy se do otcových obchodů ani ničeho jiného nepletla, ale nemohla přece nechat zabít toho policistu. Zpomněla si, že ho viděla nedávno v televizi a že byl také v novinách. Dostal medaili za věrnou službu a za záchranu několika dětí z havarovaného autobusu a hlavně to byl otec její spolužačky.

            Ne, nemohla dovolit, aby zemřel. Sedla si tedy k počítači a dostala se přes Internet do stránek zdejší policie. V pokoji se totiž nezabývala jen učením, ale i práci s počítačem. Začala s tím v první třídě, a teď po osmi letech už byla malý hekr.

            Našla si tam jména policistů, kteří ji sledují od začátku vyšetřování. Pak po sobě smazala všechny stopy a odpojila se z Internetu.

            Když její otec odešel pryč a muž, který ji měl hlídat, usnul jako obvykle, šla k sejfu a otevřela ho. Byly tam šanony s papíry a ty si vzala do pokoje. Na kopírce je zkopírovala, zabralo jí to sice hodně času, ale věděla, že otec se vrátí nejdřív ráno a ten muž, který jí hlídá, spí tak tvrdě, že by ho nezbudilo vůbec nic. Když to konečně dodělala, originály vrátila zpět do sejfu a ten zamkla.

            Poté se vrátila do svého pokoje a začala si je pročítat. Našla tam, ale i něco, co ji otce tak znechutilo, že byla rozhodnuta potopit všechny, které jen mohla a byla by nejradši, kdyby mohla potopit všechny, celé zdejší podsvětí. Našla tam dokumenty, kde měl napsané rozkazy o vraždách lidí, měl je sice zašifrované, ale pro její počítač to nebyl problém. Bylo tam informace o vrazích i způsob jakým odstranili své oběti. Tak se tedy dozvěděla o matce.

            Celý večer seděla na posteli a četla, co je její otec zač, ačkoli o něm věděla spoustu věcí, zdálo se jí, že ho vlastně vůbec nezná. Při každém dalším řádku se jí v očích objevovaly slzy a zoufalství. Předtím ho měla v hloubi srdce ráda, ale teď přestala být jeho dcerou.

            Při čtení těch hrůz se v ní něco zlomilo, přestala být dítětem a věděla, že už napořád. Když dočetla poslední dokument, opět si sedla k počítači. Nabourala se do otcova počítače a stáhla všechny soubory na diskety. Ty poté i s dokumenty schovala do své velké knihovny, kde měla několik tajných skrýší.

            Chtěla se ještě prospat, během těch dvou hodin, ale nedokázala usnout. Dozvěděla se tolik věcí, tak smutných a ohavných věcí. Měla tedy čas, aby uvážila zda má opravdu zradit otce, ale poté když si zpomněla na matku, rozhodla se. Otce nenáviděla a pomstí svou matku.

            Ten den ji do školy odvezl jeden z otcových mužů, obvykle to dělal otec sám, ale dnes měl moc práce. Když vystupovala z auta, ohlédla se, zda tam jsou i dnes muži od policie. ,,Jsou tu,“ zašeptala a oddychla si.

            Když vešla na pozemek školy, všimla si kluků z devítky, jak berou Dagmar věci. Dagmar byla její spolužačka a dcera zdejšího komisaře Karaby. Albína se sice s nikým nebavila, ale všechny znala. Šla tedy k nim a řekla: ,,Mohli by jste nechat Dagmar napokoji, proč neberete věci mě.“ Oni okamžitě vrátili Dagmar věci a ztratili se. ,,Díky Albíno,“ řekla Dagmar a odešla. Albína šla do školy a zamířila rovnou k telefonu. Vytáhla si notes, kam si napsala číslo na mobil v autě policistů stojících před školou.

            Detektivové v autě nevěřili vlastním uším, když se Albína představila, a už vůbec, když řekla, že má informace, kterými můžou zasadit zdejšímu podsvětí pořádnou ránu. Také řekla, že dnes, když bude komisař na obědě s manželkou, v domě naproti bude muž, který ho má zabít. Řekla také v jakém bude patře, a jak vypadá.

            ,,Vím, jsem jen třináctiletá holka a nemáte mi důvod věřit, ale nenechte zemřít pana Karabu,“ poté položila telefon. Víc už udělat nemohla.

            Policisté v autě nevěděli, co mají dělat, ale co když skutečně nelhala. Nebo to je snad nějaká past, ale to také nedávalo smysl. Nakonec ale přece jen zavolali komisaři a řekli mu, co se právě stalo. On byl také skeptický, ale přece jen dal na varování té dívky.

            Albínin otec řádil, když se dozvěděl, že mu nevyšla vražda komisaře. A když mu Albína překazila ještě několik dodávek heroinu, kradeného zboží a několik vražd, její otec věděl, že má v organizaci zrádce, ale nemohl přijít na to koho.

            Albína tím rozjela řetězovou reakci. Do měsíce zemřelo spoustu lidí v podsvětí. Teď měli všichni šanci se nenápadně zbavit obtížných kolegů, a tak toho plně využili. Obviňovali se navzájem a hned to také řešili. Márnice se plnily mrtvolami, které byli ,,popraveni,, , tak říkal komisař těm, kterých se podsvětí chtělo zbavit.

            Tak to šlo přes rok. Podsvětí „krachovalo“ a nikdo to nedokázal zastavit. Albína si ale začala uvědomovat, že se z ní stává její otec. Rozhodla se tedy, že předá policii zbytek informací. Vzala si kufr a dala do něj všechny dokumenty a diskety. Otci řekla, že v něm má nějaké knihy, které chce věnovat škole.

            Ze školy zavolala komisaři, že pro něj má spoustu zajímavých informací. Byl zrovna konec roku a ona věděla, že přijede pro Dagmar. Přijel a měl s sebou polovinu oddělení. Dagmar odvezl domů, a pak jel na stanici vyslechnout Albínu.

            Její otec se hned dozvěděl, že jeho dceru odvezli na policii. Když tam přijel ztropil strašný povyk, ale Albína mu řekla, že si mysleli, že byla svědkem jednoho útoku, a tak ji chtěli vyslechnout. ,,Zmýlili se však, to jsem jim už vysvětlila.“ Věděla, že je to slabá výmluva, policie nesměla vyslýchat nezletilé bez souhlasu zákonného zástupce. Ale jejímu otci to nedošlo.

            Nikoho z policistů by nikdy nenapadlo, že šéfa podsvětí zradí jeho vlastní dcera. Do konce letních prázdnin zbyly z už tak rozpadlého podsvětí jen malé střípky a bude trvat několik let než se dá opět dohromady.

            Albína se rozhodla, že policii pomůže s čím jen bude moc. Byla dítě, ale komisař jí věřil. Byla jeho tajný informátor. Když soudce jejímu otci řekl, že se odsuzuje na doživotí, Albína k němu přišla a něco mu zašeptala do ucha. Potom vyběhla rychle z budovy a nasedla do auta, které vyletělo za několik vteřin do vzduchu.

            V troskách se našla dvě těla. Patolog je identifikoval jako Albínu a jejího řidiče, který ji měl dopravit k pěstounům, u kterých teď žila...

---