Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePocity aneb. Adarhazovi II
05. 08. 1999
0
0
1845
Autor
slavek
Sedím a dívám se z okna.
Slunce tiše září.
Chci odrazit se od dna,
listuji v kalendáři,
dny však jsou prázdné.
Písmenka se ztrácí,
v nesouvislých větách,
já trávím svůj čas prací,
však minulost jsem vytáh,
na světlo denní.
Proč lidé dobří více trpí?
Na bolest nejsou imunní,
osud do nich vráží kopí,
smrt roztáčí osudí,
a bere lásku.
Prožívám si Tvoje slova.
Prožívám je zcela.
Čtu Tvé řádky zas a znova,
a křídla pro anděla,
pozbyla lesku.
Mohou slova zmírnit bolest?
Vyjádřit můj pocit?
Dodat vláhu pro ratolest,
ránu ohněm zkropit?
Prostě pomoct?
Vidím teplo ve Tvé duši,
čtu tam bolest, čtu tam %
Slávku, Adarazi, Vás vůbec neznám, přesto tu tvář, kterou jste vložili do svých básní v písmákovi a do svých komentářů a zpráv, mám ráda.
"Proč lidé dobří více trpí?
Na bolest nejsou imunní,
osud do nich vráží kopí,
smrt roztáčí osudí,
a bere lásku."
To se taky ptám, vy si to prostě nezasloužíte !!!
Jsem s Vámi...
"Proč lidé dobří více trpí?
Na bolest nejsou imunní,
osud do nich vráží kopí,
smrt roztáčí osudí,
a bere lásku."
To se taky ptám, vy si to prostě nezasloužíte !!!
Jsem s Vámi...