Topoly

Žil jeden mladík ve vesničce kousek od široké řeky. On chodil na procházky k řece a vnímal všechnu přírodu okolo sebe. Vodu jak plyne, vítr šumící v korunách stromů. Ó ano v korunách vysokých, nádherných topolů. Často si s nimi povídal, byly mu přátely a tichými zpovědníky. Poslouchaly ho hodiny a hodiny.

Když jednou protínal večerní šero při cestě podél břehu, spatřil naproti na břehu dívku. Nikdy před tím ji neviděl. Byla jiná, jiná než všechny ostatní dívky co znal. Spatřila jej také. Usmála se. Chlapec na tu dálku nezpozoroval, že se její líčka červenají. Sklopila oči a němě se vydala svou cestou. Ten den tam byla prvně. Ten chlapec byl tak zvláštní. ... Proč nemohu usnout, proč je mi tak horko?

Chlapec musel vstát. Něco ho táhlo k té řece. "Ne přece tam nebude. Jsem blázen. Snad topoly mi poví, znají-li ji." Napřed pomalu a pak rychlým během blížil se ke břehu, kde ji dnes spatřil. "Ne není tu" Chlapec se smutně otočil ke korunám topolů. Najednou uslyšel přes šumící řeku prasknutí větvičky. Otočil se a v jeho tváři se zračil úžas. "Přišla jsi ...". Dívka opět sklopila oči. "Ano, nemohla jsem spát." "Tak to jsme dva," rozzářil se chlapec. A topoly zašustily jak se jimi prohnal vítr. Jejich tváře vynesl z temnoty měsíční svit a oni je stáli a hleděli na sebe. A když je nohy bolely, sedli si naproti sobě, každý na svém břehu a seděli tak do rána.

Když první paprsky slunce, dotkly se orosné trávy, chalpec náhle promluvil. ... "Miluji tě" Ne to nebyl jen chlapec. To oba.

Každý den pak chodili na to místo a povídali si a povídali. jednou chlapec řekl, "Nejsou tu žádné mosty lásko a já už ani minutu nechci být bez tebe." Dívka se rozplakala a i chlapec nedokázal zadržet v sobě co ho tak tížilo.

A jejich slzy protékaly skrze oblé kameny na březích a stíkaly až ke kořenům topolů. Topoly ucítily tu bolest, jež drala se k nim skrze kamení. Náhle ohnuly se dva topoly naproti sobě a utvořily most přes řeku.

I stromy mají duši a cítily tu lásku těch dvou stvoření. Dívka se rozběhla na druhý břeh řeky a skončila v chlapcově obětí. Od té doby den co den chodí dva staříci objímat topoly na břehu řeky ...