Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Jen tak mne něco vyrazilo dech, že se o to chci s Vámi podělit
Požádal mne kamarád, jestli bych se mu nepodíval na počítač, že prý mu začíná nějak blbnout. Je pátek mám volno a svým způsobem se nudím, tak se rozhoduji jak tento pátek zabýt čas. Jelikož trochu polevily mrazy, rozhodnutí je jednoduché. Vyrazím k němu stopem, tak jak jsem jezdil kdysi na vandry apod.Pokud bych náhodou měl smůlu, zase to není tak daleko, anebo přinejhorším sednu na autobus a zbytek cesty dojedu. Pro jistotu se na cestu posilňuji nějakou tou baštou, to aby po cestě nekručelo v žaludku a po pořádném gáblíku vyrážím.Cesta Kladnem je celkem nudná, samý ...... bláto z rozmzávajícího se ledu na silnicích naředěného kvalitní posypovou směsí. Jak tak jdu začínám mít strach
aby to ty moje boty vydrželi, protože nevím jak jsou chemicky odolné a ta směs dole na zemi nyvypadá nic moc. Ale v duch se utěšuji, že boty jsou celkem nové a tedy podrážka by měla být relativně silná a tedy i odolná. Už se těším až projdu Švermovem, což je dá se říct konec Kladna na mé pouti. Tam už konečně začnu stopovat. Projdu jím a začíná boj s motoristy. Nečekám žádné zázraky. Doba je pro topaře zlá. Tata jsou pryč ty časy, kdy řidiči rádi zastavovali vojákům, vandrákům apod. Pravda tehdy nebyla v žádných zprávách zmínka o různých přepadeních,vraždách apod. Sám jsem řidič, nikdy jsem žádnou špatnou zkušenost se stopaři které jsem kus svezl neměl, ale rozhodně si vybírám komu zastavím. A tak pomalu noha nohu mine, když slyším, že za mnou jede auto otáčím a zalomeným palcem dávám najevo o co mi jde. Jak jsem počítal ani ťuk. A tak pomalu míjím kilometr za kilometrem a mne míjí auto za autem a já už pomalu začínám míjejícím řidičům nadávat. To se mi na autostopu vžd nejvíc líbilo. Ani jsem nikdy neměl radost z úspěchu pokud jsem si předem řádně nezanadával. Blbče blbej, ono by Tě ubilo kdyby jsi zastavil. Káčo pitomá nedělej, že mne nevidíš. Krávo jedna z........ nevidělas tu louži!!!!! atd.atd. Po každé nadávce kterou v duchu a někdy i nahlas pronesu cítím úlevu a i jistou ventilaci jakýchsi potlačovaných emocí které prostě nyní jdou ven a člověk se tím snad nějak vnitřně vyčišťuje. A neustále bez úspěchu, i když provoz je celkem silný. V dáli se blíží červenej žigulik. Zvedám ruku, co kdyby náhodou a už mne to vlastně přestává bavit. Za volantem sedí nějakej starej dědula. Hm ten tak zastaví, je rád, že z toho krámu nevypadne. Projede okolo mne a já vydím rozsvícená brzdová světla. No ne, že by nějakej starej cestovatel??? Říkám si v duch zatímco ho dobíhám. Dědula má na spolujezcově sedadle francouzké hole a tak si dveře otvírám sám.Vevnitř pán už jistě hodně dlouho v důchodovém věku, v pravé ruce housku s pořádným kusem sekané, asi ještě tepléˇneboť se z auta zalinula i příslušná vůně. Děda byl zrovna asi po pořádném zakousnutí, neboť při pozdravu neudržel vše v puse a div se nerozkuckal. Pak ne mne vyhrkl" A peníze máš?!!! " To mě úplně vyrazilo dech.Jen tak tak jsem zachoval duchapřítomnost a odpověděl. Kdybych měl peníze, nestopoval bych, ale jel bych autobusem. Hm tak to máš smůlu mladej sbohem. ani nečekal jestli mu zavřu dveře, aninápad aby je zavíral sám, zavřeli se prostě jak se rozjel. Zůstal jsem stát jako opařený a pořád jsem se nemohl rozhodnou jestli jsem na něj naštvaný,nebo jestli se mi chce se smát. spousta mladých lidí, by se asi cítila ohrožena, kdyby zastavila neznámému člověku a tak prostě nazastaví, ale starý člověk, by pro pár korun, (protože už zbývalo jen pár kilometrů) riskoval život klidně.Ještě chvíli jsem měl nad čím přemýšlet. Na nějaké stopování už nemám náladu. Počkám v daší vesnici na autobus a zbytek cesty se svezu. Jenom pořád vidím toho dědu s tou houskou a sekanou a slyším tu jeho větu " A peníze máš? (stopaři)
No víš, já teď mám taky jisté problémy, které bych si před pár lety bral hodně k srdci. Tenkrát jsem si myslel, že jsem sežral všechnu moudrost světa a že přede mnou musí každý padnout na zadek. Po pár letech jsem přišel na to, že jsem vlastně úplně blbej a že jedinej kdo přede mnou padne na zadek jsem já sám. Tedy už mám trochu jiný žebříček hodnot a v tom právě ten smích, lidé kteří se umí smát a lidé kteří Tě umí rozesmát patří na vrchol
Kouříku, po dlouhé době jsi vyčaroval úsměv na mé tváři. Taky stopuju již řadu let, ale tohle se mi ještě nestalo. A ani nic jiného po mě nikdo nikdy nechtěl :c))
Zasloužíš si tip.
Jsem rád, že se ti můj příběh líbil, a co víc že jsi se pousmála, protože o tom by to moje psaní měllo být, i když mě do smích v tu chvíli moc nebylo, ale děda u mne zabodoval, akorát nevím jestli dostal trestné nebo naopak. Ještě něco, člověk by se neměl smát až někdy po dlouhé době. Smích je jediné co by jsme si nikdy neměly nechat vzít!!!!!!!!!!
:-))))
Mimo děj: Kouři, bacha na hrubky a překlepy...
K ději: Že tedy stopuji již drahnou řadu let, tohle se mi fakt nestalo...ale je to opět velice čtivě napsané a konkrétně na mě, starýho psa, to vrátil úsměv do mé smutné tváře, neb jsem se opět vrátil o pár let zpátky, když mi bylo ještě volno:-)))
Písmák