SOMEWHERE....,SOMEHOW....

Na římse pláče déšt,co hvězdy vysuší....

A mokrý nebe slzy v očích přehluší,

Tak stůj a poslouchej,jak svíčka zhasíná,at víš,že neumíráš tady jediná....

A s dalším ránem slyšíš dětský smích a křik.

A v praskající duši zůstal otazník   ?

Proč tenkrát...kdysi dávno....přestala ses smát,

proč tolik nenávisti musela ses bát...

Tak dál tu stojíš a kroky let už nic nezastaví.

Já vím,že tony věčný masky jednou unaví.

Až přijde čas a slunce žár hrot ledu roztaví,

až přijde čas a osud sám si struny rozladí...

A závěs z nití slz snad světlo roztrhá,

hlavu mříže setne to,co navždy přetrvá.

TAK STŮJ,vždyt utíkat už nikam nemusíš,

tu smlouvu s životem už stejně nezrušíš....

Tak dál tu stojím,náruč plnou ztrát a nálezů.

A k zemi padá příval drtících se řetězů.

To víra-že jít zpříma dala srdci sílu svou.

A křídla její z propasti tě nevždy vynesou....

TAK VĚŘÍM,JÁ VĚŘÍM,ŽE NA TÝ CESTĚ NIKDY NEJSI SÁM.

JÁ VĚŘÍM,UŽ VĚŘÍM,ŽE DOSTANU,CO DÁM.

V tom velkým NĚKDE každej najde jenom svoje SVÉ,

to SLUNCE,který vychází ted pro něj poprvé.....

                                                                                  L.R.P.