Přírodě

Až se do tvých víček snese bílé ticho a oblaka vzkážou že je čas jít spát, přitulím se k tobě na tvé hebké břicho, něžný pohled slunce utiší tvůj hlad. Až se na tvé tváře snese bílá pěna, přikryje tvé vrásky, zchladí tvoji pleť. V tobě odpočívá moje krásná žena, mám čekat na jaro? Lásko chci tě teď. Až se na tvá ňadra snese bílý popel ze shořelých lesů, z růží čajových, ze shořelých vášní. Já bych ho chtěl slíbat. Já bych ho chtěl vypít jak roztálý sníh. Jednou z tvého klína spadne bílá krajka, pak se tvoje tělo znovu rozhoří. V kraji tvého lesa stojí mladá májka sklání se k ní hvozdy, moře, pohoří. Až se na tvá ústa přilepí pár kvítek, tvůj polibek rozkvete chutí medovou. Já bych chtěl být včelou zlodějkou všech kytek, nosí to co ukradla sále na nohou. Potom na tvých ústech dozraje pár plodů, tvůj polibek zachutná jako marmeláda. Já je budu kropit nosit živou vodu. Pak je všechny otrhám. Má mě, nemá ráda?

---