beznaděj

možná tu blbost tak vidím sama

Stavíme si palác z miniaturních objevů zpoždeného kotle mysli
snad na obdiv publika v sobě samé snad na důkaz že takoví nejsme.
Pomáháme už tak zdevastované duši vyznat se v zatopené pustině vztahů.
Stavíme si noemovu archu abychom vůbec přežili kolotoč banálních
komunikací pomalu se vměstňující i mezi kdysi důvěrně blízké osoby.
S vlastní neschopností něco proti tomu udělat..neužíváš,nežiješ,přežíváš?
Vždyť máš své tiché sny..ve dne v noci bdící čekající na svoje loutky..
to jsme my.Stačí popotáhnout uletí ti vědomí..
jak neplavec plavoucí v oblacích potom najdou tě na dlažbě..
ruce ve vzduchu a růžový sny v hlavě..
ty sny ovládají nás ale tvoříme je my

---