Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKonzumujeme svou vlastní existenci II
08. 01. 2001
0
0
997
Autor
Sokrates
KONZUMUJEME
SVOU VLASTNÍ
EXISTENCI
Kapitola první
- 14.11.2000
Mám červený diplom z Famu. Hledám tvořivou ženskou bytost k mejdlování (mejlování). Na roky. svadeni@post.cz
Kapitola druhá
- 30.11.2000
Mám červený diplom z Famu. Hledám tvořivou ženskou bytost k mejdlování (mejlování). Na roky. svadeni@post.cz
Pro deprimující smutek zatímních odpovědí: snižuji svůj mentální věk na 40; zvýrazňuji podmínku tvořivosti; stěhuji se do virtuálního Broumova; měním adresu na: svedme@post.cz.
Kapitola třetí
- 12.12.2000
1. Mily cervenodiplomant! Nepisem Ti preto, ze sa chcem s Tebou zoznamit, mozes mi verit, ze to ani nahodou. Jedneho podobneho som uz doma mala a bohate mi to-a na dlho-stacilo. Asi Ta prekvapim a mozno aj nastvem /risknem to, hadam ma nezabijes/, ale chcem Ti predovsetkym pomoct. Obcas, z momentalneho nedostatku zmysluplnsieho vyuzitia casu, si citavam inzeraty na zoznamke a podobne ako Ty, i ked z inych pohnutok, hladam v nich prejavy tvorivych ludskych bytosti, pretoze milujem tvorivost vo vsetkych jej podobach /s vynimkou tych negativnych/ - jeden čas som sa nou dokonca profesionalne zaoberala.
Prizvukujem, ze sa naozaj nechcem zoznamit, prehrabavanie v zoznamke robim vylucne pre potesenie duse a preto, ze ma velmi zaujimaju ludia. A to aj taki nestastnici, ako si Ty. Prosim Ta, neurazaj sa hned a pokus sa docitat moj mail, O.K? Urcite na to neumries a mozno sa o sebe nieco zaujimave dozvies. Na Tvoj mail sa totiz neda nereagovat, pretože je dost pochopitelne, ze pri Tvojej povahe zazivas, a ak na sebe nepopracujes, aj nadalej budes zazivat "deprimujici invencni i emocni ochablost zatimnich odpovedi. Ty si totiz, moj mily cervenodiplomant, tak povyseny tvor, ze fesandy, ktore sa tuzia s Tebou skontaktovat, nie si /zatial/ schopny vyhodnotit inak. Okrem toho podavas o sebe tak negativne svedectvo ako o cloveku, ze sa, prepac za uprimnost, napokon ma do toho ani nic nie je, ale neda mi, aby som Ti to nepovedala, kedze asi nema kto, cudujem, ze sa Ti vobec nejaka dama ozvala. Musia to byt ovsem dost povrchne a malomestiacke stvorenia, ak naleteli na ten Tvoj "cerveny diplom z Famu". Take nieco naozaj hladas? A - skutocne nemas co ine ponuknut? /Ja mam tiez cerveny diplom, a CO MA BYT????/ Myslim si, ze toto bude Tvoj hlavny problem a zrejme budes este dlho bludit svetom krajne nespokojny a sam. A myslim si tiez, ze asi musis byt uz aj hodne zufaly, ked jedine, cim si sa rozhodol zaujat, je ony nestastny CD z Famu... Uvedomujem si, ze ma vlastne do toho vobec nic nie je a ospravedlnujem sa, ze som Ti tak krajne netvorivo vstupila do zivota. Neviem preco som ale citila potrebu upozornit Ta, ze s Tebou nieco nie je v poriadku ako s clovekom. Zhodou okolnosti totiz poznam par FAMakov a bola by skoda, keby si im kazil image. Myslim si, ze keby si si fakt uvedomoval, aky v skutocnosti si, nemohol by si spachat tak otrasny inzerat. Prajem Ti velmi uprimne a dobromyselne, aby si sa aspon trosicku nad mojimi slovami zamyslel. O to skor si totiz najdes zenu Tvojich snov. Aj tu Ti zo srdca prajem. A este raz - prepac mi. A pekne Vianoce...
Datum: 6.12.2000 17:11:15
Kapitola čtvrtá
- 13.12.2000
2. Ahoj,taky mám doma jeden červený diplom,ale zatím jsem ho ke svádění nikdy nevyužila - myslíš,že je to stejně sexy jako červené erotické prádélko? Inu, vždycky jsem měla slabost pro chlapy s fantazií... Tak pro začátek: vyluštíš, co znamená Fraxos v mé mejdlové adrese? Alison
Datum: 5.12.2000 14:11:05
Mila,
se vi, hned jsem se v case 0:32 noveho dne pustil do lusteni Tveho (vychazim ze zduvernujici formy myslis ctene vyse) zadani Fraxos. Nejdriv, priznam se, me napadla fraktura. Vzapeti, snad s pribuznosti s nazvem Naxos, vybavila se mi atmosfera Recka, kde jsem nikdy nebyl. Ted si pujdu zakourit.
Kdyby se o Zazi z metra jednalo, a ona tohle vyslovila, mel bych pocit, ze se zrovna kouka na tabuli z napisem Frak sos, pokud by slo o billboard, na co hledi, vybavily by se mi frak a stava, coz je uplny nesmysl. Ale ke vzbuzeni usmevu mi takova predstava stacila.
Cteno odzadu soskarf, ta stava by mohla byt kvetakova – jenze ta nebejva.
Tak to zkusim z jineho konce…
Na poste se kdysi pouzival vyraz Fragile, na takovych nalepkach s vyobrazenim sklenicky na stopce, a znamenalo to varovani ve smyslu Krehky. Tedy Krehka – coz pro oznaceni jisteho druhu holky by se mi velmi libilo. To natolik, ze bych si ji za zrovna tuhle vlastnost dokonce sam sobe zavidel.
Sam pouzivam jednu schranku s oznacenim Moott – slovo souvisí s jednim mym velkym dluhem (vzniklym z me neznalosti, nevzdelanosti) vuci klasikovi Marcelu Duchampsovi.
Ovšem to Alison se mi zda nejake povedome, pockej, sahnu do jednoho starého mailu – ne, kdepak, tamta odbornice na sny se podepisovala jako Lee Andrew Davison.
Ale stejne Alison, jak lezi a bezi, se mi s cimsi spojuje, s nejakym odkazem z literatury nebo jmenem postavy divadelní hry – ale ta spravna souvislost mi nechce naskocit.
Ale ten Naxos mi ted nahle pripada byt nazvem ostrova, k nemuz se v mytu vaze bohyne Afrodite.
K niz se mi ovšem nehodi to cervene eroticke pradelko, které zadne, az na svoje platene trenky, jsem posud jine v zivote (na jedine zive zenske) nevidel. Ty cervene trenky take ne.
Je 1:12, za chvili zavru oci – – – odchazim, mila, spat sam, odchazim.
B.
Kapitola pátá
- 13.12.2000
3. Ahoj,precetla jsem si Tvuj inzerat a musim uznat,ze me velmi zaujal.Jeste jsem na zadny neodepisovala,ale mam velky zajem si s Tebou psat.
Datum: 30.11.2000 11:08:12
Mila Martino, pokud tak oprskle oslovovat mohu:
nejdrive se ovsem vymluvim na mnou nezavinenou reorganizaci sluzeb schranek postu, pri ktere jsem se delsi cas do sve svedme nemohl (nesved) dostat.
Vzapeti se jen tak lehce dotknu vyznamovych moznosti druhé ze Tvych dvou vet, když konsekvence z dvojiho jejiho vykladu plynouci mi vyvstaly tyhle: pokud nekdo na seznamovaci inzerat nikdy dosud neodpovedel, znamena to, ze dotycna je na tom bud tak prevelice, ze zprostredkovane se seznamovat nepotrebuje, nebo se citi byt uz tak pod caru, ze neveri, nedoufa, ze by se vubec seznamit s kymkoli mohla.
Me pyse by se lepe hodila taka o parametru prvem.
Za druhe: onehdy jsem v jedne eseji vycetl citat G. Lipovetskeho tohoto zneni: Konzumujeme svou vlastni existenci – prostrednictvim medii, zabav a seznamovacich technik. Cituji, protože pod tuto mez bych se v tom korespondovani nechtel dostat, jestli mi rozumis, na mysli mam cosi jako obavu před pocitem zbytecnosti.
Jak jej jinak, dotretice, mohu ilustrovat hned prikladem padu pod latku rozumnosti zkopirovanym včera ve 22:30 na ukazku z chatu Flirt, kde jsem pro nej zcela ucelove kvuli demonstraci zabrousil. I kdyz chapu opodstatnenost i takove moznosti uniku před samotou; nebo kdovicim:
Tom.Boy: To jsou zase samý zámky, jdu na venkov
Tom.Boy: Je tu nějaký pražák nebo ne ???
*kakub*: cau jdu spat!!!!!!!!!
*kakub*: ty tomu nejak moc rozumis , to ja jsem amater
*kakub*: zdravim vsechny ve spolek
host_1264: čau,jak se máte?
Presto chut ci potrebu pohybovat se zrovna v tehle krajine zoufalosti nemám.
Zactvrte se zapavim, ze jsem si vedom jistych predpokladu ovladani jazyka komunikace na Internetu – i k tomuto ucelu na me pozadani me vybavil jiz predminulou nedeli jeden muj znamy knizeckou, která se jmenuje Smileys, z niz zase zacituji, protože se tyka primo mne, jedno znaminko: : – ### .
Tolik, da-li se tahle budoucnost dohlednout a nazvat, na uvod.
B.
Tak se podepisuji mailovym zenam vsem, jenomze vuci tobe, jez se mi sama predstavila, by to bylo nefer. Proto jeste odskocim do jineho souboru, pro vety, které jsem napsal kteresi z adeptek te prvni, zcela nezdarene, inzeratove serie, snad je hned najdu:
Jako kazda myslenka ozije teprve vyslovenim, napsanim, clovek se od jinych odlisi znamosti, identitou, tedy, krome skutku, nazvanim. Jmenem, jez mu je, vetsinou k jeho nelibosti, na cely zivot urceno rodici. A vetsina, jez znam, se jeho nepohodlného jha potom snazi zbavit ruznymi modifikacemi a zdrobnelinami, pripadne prijme prezdivku; vzdyt i okoli citi, co neprave pojmenovanemu jako oznaceni lepe prislusi.
Navrhuji tedy, kdyz bez zretelneho oznaceni adresata i odesilatele vecna komunikace neni mozna, venovat se onomu aktu nazvani.
Co myslis, Martino, v 9:53 o nabidce tehlete moznosti Tve sebeprojekce?
Kapitola šestá
- 14.12.2000
Original message was sent at 2000-12-14 09:16:07
Subject: preposlani
-------------------------------------------
Nazitri, v case zhruba 14:25, se mi konecne vybavilo, ze na tom ostrove jmenem Naxos snad, zila nejaky cas s bohem Dionysem Ariadna, kterou tam zanechal, kdovi uz kvuli ktere, Theseus, kdyz ona mu predtim pomohla jejim klubkem pri ceste za obludou Minotaurem v hlubinach chodeb konossoskeho labyrintu.
:) - realisticteji: :-]## : V mytu byva obsas jako v zivote...
Par minut pred pulnoci mi dosla jina vcerejsi minela: Mistr Marcel se jmenoval Duchamp, a pripevnil v roce 1917 na zachodovou misu pseudonym R. Mutt, a cely objekt vystavil v galerii s nazvem Pramen, kdyz nekdy se uvadi i Studanka.
Prirozenosti jsem spise pako nebo bordelar, v obdobnych prilezitostech se chovam spise jako puntickar.
B.
Opravuji chybu ze vcerejska, ostudny moravismus, kdyz bytem prislusim, viz cestu do Flirtu, kam, kam, kam jsem zabrousil...
[[[:]]]
(Par dnu uz mam skutecne skvelou naladu - v nedeli v noci jsem se na dvojce dival, bdely celym telem, az jsem se divil, na skvely, skvely, skvely film Jima Jarmushe s nazvem Mrtvy muz.)
Tak se, mila, taky tuz!
B.
Kapitola sedmá
- 16.12.2000
ančička: zd
ančička: ch
host_2203: Zdar kotě nechceš pokecat
host_2205: tak co jak se tu bavis ??
Nelo: Ahoj jak se máte
host_2212: cau lidi
Saxana115: Ahoj,můžu se přidat??
host_2212: asi jo
Nelo: Ahoj jak se máte?
Saxana115: Teda tady je nějak mrtvo!!
host_2212: jde to
moott: 11:35.
moott: EROTIKONY.
-Veronika-: Ahojky !!!!!!
moott: ~o() Chci tě, říká on.
moott: ~oO Chci tě, pokud ona.
moott: ^o^- Dost v tom plavu!
gandalff: ahoj!!!!
moott:Saxana115: ~ ~~ ~ Djó, móře! Djó, móře…
Tomie: Je tu někdo na pokec?
moott: ~&*~ Jsem v pohodě.
Tomie: Třeba nějaká cholka.
moott: ^^O^^ Nasadíme starýmu parohy!
Tomie: Tady je ale nuda.
moott: x :-) = 3 Líbí se ti moje dívčí proporce?
Tomie: To je fakt hezkej věk.
moott: O-O Seš opravdu, Mařko, dobře rostlá…
host_2152: o půl roku mejň než tobě
moott: db Miláčku!
host_2255:moott: Ti čuráku vypadni odtud
terier: Ahoj
moott: o Ó, ty můj pupíčku!!!
host_2255:moott: Ten skym sis psala předtim
moott: ^I^ Seš prostě anděl!
Tomie:moott: Co je to tam za vola????????????
host_2255:moott: prosím zavolej nebo napiš
moott: ~ ~ <^> Jak romantické…
Tomie:moott: Že? Kolik ti je?
*ančička*: lidi,tady je ančička,nějak se mi to seklo,a tak jsem tu pod jinou přezdívkou.napiště mi to,ne co sem vám neodepsala
host_2265: ahoj vsem
host_2265: žřžř
moott: 11:53.Odcházím.
host_2265: ahoj
moott: 11:57.
*delfín*: ahoj holky, která z vás mi ukáže svoji kundičku?
moott: ^OO^ Jenže já bych si už radši čet…
*delfín*: to se tak stydíte?
*ančička*:moott: ahoj,kolik ti je a kde bydlíš?
moott:*ančička*: Mám schránku svedme@post.cz.
Byl jste vybrán správcem této místnosti.
moott: ^I^ Seš prostě anděl!
*ančička*:moott: já s tebou chci kecat takhle!
Maiak: Čau jak se mate
moott:ančička: Nejsen připraven. Na disketě jsem si přinesl jenom ty erotikony, a takhle si je ověřuji. Podrobnosti příště.
ančička:moott: hmmmm
moott: >+++O> Tady chcíp pes!!!
moott: 12:09.Odcházím.
host_2296: ahoj chce si někdo pokecat?
Kapitola osmá
- 16.12.2000
Milá Evo,
přiznám se, že s Vaší odpovědí jsem měl hrozné problémy - inu, bytost třináctá.
Začaly nejdříve oním známým novým dizajnem služby Postu, pár dnů jsem se do schránky vůbec nemohl dostat, nato, protože na zdejších veřejných internetech si nemůžete strčit do medvěda přinesenou vlastní disketu (vysvětlováno jako opatření proti virům), a kdybych si je namístě kupoval, a chvíli bych měl s nimi krám – což by mě nebavilo.
Takže pokaždé (často) přepošlu zprávu na schránku kohosi cizího, ten mi ji nahraje na internertu v práci, hned večer donese. Jenomže tentokrát lozil, který se jmenuje Láďa, lozil tak dlouho, že mi dodneška nic nedonesl.
A teď ty moje komplexy.
V první reakci jsem hodlal na adresu mlčet navždy.
Při kterémsi dalším (zhruba třetím) čtení jsem po dvou týdnech usoudil, že bych měl, třeba ta holka má povahu, že štípanci jiných zkouší jejich faktickou odolnost.
Odpověď měla být krátká, na větu, vymyšlenu jsem ji měl, se ví, hned – jenomže, jistě, už zapomněl. Ale měla znít jako: A co má být?, případně: Každý má nějaký!, nebo: O žádném závažném svém komplexu nevím.
Načež, už zcela smířen s odpovědí, že z mé strany nastane, jsem hodlal doplnit, že Vaše stanovisko je možné, neboť každý má svou pravdu.
Pak jsem si uvědomil, že takový pocit je přípustný – a zrovna z těch důvodů, jichž jsem si byl od začátku vědom.
Neporozumění může obecně plynout z toho, že jiným není sdíleno stejné stanovisko, nebo že ten nerozumí, nechápe, štípe, je zmaten, protože nezná kontext, záměry mluvícího, souvislosti.
Celý ten inzerát, sice také trochu ze samoty a otázky, co kdyby, když už desítky let (nikdy třeba ženat) žiju sám; ale základním motivem byla snaha pokusit se o vznik textu jiného druhu: jakousi kompozici vzniklou a vznikající náhodnou spoluúčastí jiných, přičemž mnou, jako autorem, v jakési jím řízené kompozici. Samozřejmě založené na jisté náhodnosti, neboť nemohu předpokládat, čím vlastně budu z druhých konců drátu zahrnut. Jaké zase další (formální zejména) možnosti ty odpovědi vybudí.
O živé lidi mi tak ani nešlo, pro slova setkání s nimi tête à a tête vlastně se mi ani nejevilo nutné, jenže opět napíšu ono i když…
Z tohoto důvodu, když většina odpovědí první garnitury se mi jevila lidsky strašně smutná, docela rád jsem přijal jednu, která se na seznamu příchozích objevila jako třináctá. A že se v záměru jedno především o text, nazval jsem každou odesílatelku kolonkou bytost. No, a Vy jste takto byla třináctá…
Jenomže po dnešku už jí nebudete, stanete se kapitolou, jsem líný se podívat, ale myslím, že osmou, protože celý tento text jak posílám, jenž vznikl v čase, tentokrát jako jistým způsobem jako strip, proužek veden, v jistém smyslu se stane zrcadlovým obrazem sebe sama, jeho vznikání, tedy dramaturgickou fintou pojmenováno, retrospektivou, flashbackem.
Takže pro příště, pokud Evu vysvětlení zaujalo, a já jako autor nemusím mít práci a zmatek s překopírováváním, nechť vždycky navazujte nahoře nad začátkem mého posledního vzkazu, chce-li ovšem vůbec být (a svede-li) živou kapitolou.
Ovšem v jejím případě mailování přílohami, se korespondence dostane na úroveň klasického dopisu – což je problém, třebaže já píšu načisto a z první vody. Ono mailování v reálném čase hned do bílých tlapek medvěda probíhá v jiném komunikačním, dokonce i psychickém, řádu, nežli epistoly. Zachytit tuhle autenticitu prozatím nesvedu, rád bych, jenomže bych asi měl dostat aspoň základní nápovědu nebo pobídku, důvod, odjinud. Abych mohl zasednout, a půl hodiny, která mi bývá třikrát do týdne na veřejném internetu vyhrazena, (bez možnosti rozmýšlení, stylizace a oprav) bušit hned teď. Což se mi, ten prožitek (aspoň u někoho vědomý) reálné existence teď a tady, ten stav náhle v překvapení vznikajících zážitků okamžiků – tak tohle ještě zachytit nesvedu.
Což ovšem není komplex, nýbrž autorská nešikovnost, abych se obloukem vrátil k Vašemu mailu. – - pokoušel jsem se alespoň letmo zjistit, čím že jsem Vás mohl tak nazvednout, a tomu místu ve svém listu jsem ani já nerozuměl. Takže jsem musel vhlédnout do souběžného souboru, kopie, kterou si vedu, a ejhle, ukázalo se, že v místě byla původně míněna pomlčka - , jenže jsem ji napsal ze zvyku dvojitou - - a odentroval v jednu dlouhou.
A mašina mi posléze, bez mého vědomí, potom v éteru provedla sama tohle.
Hle, tvořivá náhoda.
Ráno jsem si pro účel poslední dnešní věty poznamenal tužkou tvrdosti 2 tuhletu definici: Tvořivý – znamená být dokonalý ve stereotypech. I když já na začátku zapomněl tentokrát vřadit časový ukazatel…
B.
Předmět: Re: Pro bytost xx
Odesláno: 2000-12-06 20:37:14
Délka: 2441
Priorita: Normální
Zpráva nemá žádné přílohy
Děkuji za Mikulášskou nadílku, ale myslím, že jste na mě příliš
zakomplexovaný.
S pozdravem
Bytost třináctá.
Sent: Wednesday, December 06, 2000 8:53 AM
> 4.12.2000 15:16:44
> Základní výhoda mailování prý spočívá v jeho rychlosti.
> Kdo ho ovšem vynalézal, předpokládati nemohl, kdo je bude používat.
> Stal jsem se tím uživatelem totiž já, ke všemu zlému vymyslel si inzerát,
neprozřetelně jej podal – no a nastalo mi peklo odpovědí od ženských, jak kdybych prodával sady hrnců za stovku, levné nože.
> K předchozímu zřejmě vynálezce nevzal v úvahu moji vyhlášenou lenost, která, když se spojí se stresem, kdy opravdu nevím, jak už, dejme tomu po desáté, začít nějak jinak psaní na víceméně totéž téma...
> Všechny adresátky jsou totiž žádostivé mejdlování, tož původně připadalo mi bezva slovní hříčka, nikoliv slogan sítě drogerií Droxy, případně název vyhlášeného pořadu z nějakého sexy tv kanálu.
> Co jsem si naťukal, odvážně jsem se rozhodl slízat, aniž míním, s kteroukoli z těch dam se hned slízat, dokonce ji kterousi snad in natura mejdlovat někde ve vaně nebo pod tekoucí sprchou, vhodné mýdlo (z Droxy)
samozřejmě nemaje. Ani za lubem.
> Jak říká lidová písnička: za dubem. Hraje karty s holubem.
> Zdravím.
> Se škodolibou však otázkou pro sebe: V čem tak asi spočívá zrovna téhlé ta její kreativita?
> B.
> Tak začni (mejdlování). Eva, Ostrava.
> Datum: 14.11.2000 12:27:24
Kapitola devátá
- 22.12.2000
Original message was sent at 2000-12-20 14:25:09
From: info@postcard.cz
To: neznámý přítel svadeni@post.cz
Cc:
Subject: Hledejte Toyen-nehledejte její deníky
-------------------------------------------
Dobry den,
prostrednictvim sluzby Postcard Vam byla zaslana pohlednice.
Vyzvednout si ji muzete na adrese:
http://www.postcard.cz/card/mfqipvmh
nebo take zadanim kodu mfqipvmh na strance
http://www.postcard.cz/card/
Pohlednice bude uschovana dva mesice. Pokud chcete poslat odpoved odesilateli pohlednice, neposilejte ji na nasi adresu. Dekujeme za venovany cas a doufame, ze nasi sluzbu pouzijete k zaslani nekolika pohlednic i Vy.
Prijemny zbytek dne preji autori
Kapitola desátá
- 29.12.2000
27.12.2000 15:01:40
Označuji sice přesně, označuji však, třeba dnešní zpřed pár chvil, nejsoucí, minulé již.
S tou Studánkou (a zrovna teď teď tu byla bába domovní důvěrnice podepsat lejstro o loni mnou spotřebované vodě) jsem se samozřejmě napoprvé zase, pro znalého, zase sekl: napsat totiž záchodová mísa, každý si představí ten kakáč nad senkrúvnou; přičemž klasik tenkrát v roce 1917 vystavil takovou tu pisoárovou kropenku pro pány. Též z porculánu, jež však přivěšována bývala na zdech, aby se do ní jako borci trefovali.
S čímž vším souvisí nádherné české slovo linkrústka.
Duchamp ten objekt svěsil, a tou ploškou jinak přiléhající na zeď položil na podlahu.
Ještě předtím mi ovšem naskočilo, proto jsem se k tématu vrátil, že to fraxos (neboť i čin Mistrův je v jistém smyslu čehosi vyřešením jako tajenky) mohlo by se nějak odvozovat i od slova fraktál; pak je tu slovo fraktála, kouknu se do slovníku, zdali vůbec má nějaký reálný obsah – v roce 1985 samozřejmě ne. Ale jsou tu slova jako frakční, dokonce f. baňka = varná baňka s postranním tubusem, což se mi laškovně hned asociuje vizuální představu figurky, co čurá na linkrustu.
Axolotl samo, vyčetl jsem vzápětí, je larva mexického mloka užívaná k laboratorním pokusům. Pod tím axonometrie, druh rovnoběžného, názorného promítání na jednu rovinu, průmětnu.
27.12.2000 15:24:26
29.12.2000 13:39:08
Načež v pátrání jsem pokračoval, když náhodou včera večer zalistoval ve starých Sešitech pro mladou literaturu, ejhle, tam, jenom se zohnu a vylistuju, životopis Duchampův: číslo 29, březen 1969, strana 30: 1917 Pod pseudonymem Richard Mutt zasílá do newyorského Salonu Nezávislých svou Studánku – obrácenou pisoárovou mušli. Exponát je odmítnut jury, v níž je sám Duchamp, který podává demisi. …
To už jsem si před spánkem umínil, že jen co se v úterý dostanu na veřejný internet, že tentokrát oslovím různé ty předáky luštitelů a hlavolámačů, aby se mi podívali na to Fraxos, protože jsem se již ozbrojil záměrem zítra ve studovně knihovny zapátrat po možném původu toho Alison. Takže ve studovně jsem hned ráno položil nahlas otázku všem třem uvnitř, načež se mi dostalo od jednoho padesátníka odpovědi, že nějak tak se jmenovala hrdinka nějakého blbého amerického seriálu. Název mu sice nenaskočil, jenže se hned vybavil čtenářce jiné, že prý to bylo Malrose Place. Nevím, zda jsem správně zapsal, neviděl jsem totiž souvisle ani jeden díl, protože po stránce ikonografické neobsahoval nic zvláštního. To ovšem Bewerly Hills stejné Aronovy produkce, to bylo jinší kafe – začal jsem s ním jako rozborem v létě roku 1997, dodneska jsem s archetypálností broskve, která mi z toho vyplynula, nepřestal.
Se ví, že prezidenta toho českého klubu fanoušků Bewerly a Malrose z dopisování znám, ale asi nebude třeba, protože se mi vybavuje, že ta Alison byla toho seriálu hlavní figurou. Intrikánka každým coulem, mám dojem, že měla nějakou reklamní agenturu.
Že by z tohoto oboru přes schránku Fraxos (jako mušli, v níž se zrodila) na mne vítr Zephyr vál?
29.12.2000 13:53:51
Kapitola jedenáctá
- 4.1.2001
4.1.2001 22:20:25
Na téma dalšího bádání o zadané záhadě jsem se pustil zase/již tohle úterý dopoledne na jednom ze zdejších veřejných internetů.
Nejdříve jsem na kterési stránce hádankářů zadal na dálku mailem kterémusi z nich úkol ohledně rozluštění toho Fraxos.
Nato jsem se pustil cestami vyhledávačů sám.
Na první zmínku jsem narazil na Seznamu (snad), výraz Fraxos mi byl nabídnut, což mě opravdu potěšilo, související s kterousi z oněch parodizujících knížek o renesančně až grandiózním intelektuálním odkazu Medvídka Pu vydávaných v pražském nakladatelství Volvox Globator. Pokud cesta vede tudy, stačí jenom kývnout, rád si zalistuji – neboť většinu těch interpretačních hříček jsem již četl.
Jenomže, napadlo mi, chronologie se asi děla jinak, a zřejmě již před těmi hádankáři jsem zabrousil na stránku, která se jmenovala Eva – moje stránka. Nebyla dlouhá, též nijak pro pátrání případnými odpověďmi objevná nebo plodná, přesto jsem z ní kopíroval, a přeposlal na schránku kamaráda Ládi, pro obohacení literárního stylu, následující odstavec:
Ahoj, jmenuju se Eva, ale pár lidí mi taky říká Alison. Ptáte se proč? Dobrá otázka! Prý jsem úžasně podobná představitelce Alison z Melrose Place, ale jak už jste sami zjistili, dalo by se o tom dost pochybovat. A pak taky - nerada bych tu celkem sympatickou herečku urazila. No, ale na druhou stranu, něco pravdy na tom asi bude - máme totiž stejný úsměv (úplně vás chápu, že tomu nevěříte) a z profilu je drobná podobnost taky zřejmá.
Ač další jiná stránka o české dívce jménem Alison tam nebyla, přesto si nejsem nijak fest, že zrovna tímto směrem spěju k rozuzlení, navíc po správné cestě.
Takže jsem se nakonec prostřednictvím zadaného šému Fraxos vnořil do stránek na vyhledávači Yahoo, zde kromě jiných objevil stránku Perfecture of Aetoloacarnaia. Visit tu Hellas. Vlastně z nouze, když nejdříve jsem narazil na hole cestopisné stránky psané řecky.
Ovšem ta již zmíněná mi posloužila citací, rovněž přeposlanou, a stejně tak zhruba před hodinou konečně u Ládi přes půl města pěšky na disketě vyzvednutou, takže, hle:
In the county, there are the unique lagoons in the Mediterannean, Mesologi-Aetoliko and Klisova. Aetoloacarnania is one of the most siqunificant regions of the country in flora and fauna. The natural environment attracts a variety of fish and animals. Due to the perfect natural conditions many imigrating and aquatic birds remain behind during the winter, creating a rare phenomenon in Europe. There is also another significant ecosystem in the Amvrakikos bay. Between Trihonida and Lisimahia lies the unique, for its purity, Fraxos forest (Lesinia).
Vysvětlení tedy zní les nebo prales, ženské příjmí od tohoto kraje strdím, rybami a zvířaty oplývajícím by s první onomastickou asociací mohlo znít nějak jako Lesáková, Lesná; nebo dokonce Hajná.
Myslivcová. Jak i Lišková.
Pokud jsem však stále ve své snaze vedle jak ta jedle, ani tahle nouze mě nezdeprimuje, protože Vaši hádanku, jako v nějaké pohádce vyřčenou zdráhavou princeznou, jsem už pojal jako rozvíjející zábavu na léta.
4.1.2001 22:45:15
Kapitola dvanáctá
- 5.1.2001
5.1.2001 9:27:01
Kdo jsem?
První souvislejší odpověď se pokusím shrnout výsledkem několikerých operací kopírování a vkládání, nato upozorněním, ať si mnou sestavené do tvaru (který – kvůli zlepšení čtenářské srozumitelnosti a přehlednosti – čekají jednou ještě další redakční úpravy vzhledu) zase ve mnou nabídnutém formátu nerozhodíte.
Píšu tedy návod k technicky správnému čtení: Microsoft Word, dokumenty, soubor, vzhled stránky, nastavit okraje: 9,2, 9,2, 6,4, 6,4, vše v centimetrech.
Z následného možná bude zřejmé, že jakýsi smysl pro kombinaci mám – šachy ovšem nehraji.
Báseň, ač krásnou, jsem prozatím nepřečetl – to z prozaického důvodu: prozatím se mi ji sobě nepovedlo přeposlat…
Datum: 15.11.2000 0:10:39
...ta slova pokládat jen za lest smím, já uvěřím těm sladkým řečem, až trochu přízně,po níž tolik toužím, mě ujistí, že mluví pravdu ... (Tartufe, IV. jednání,5. výstup)
Bytost dvanáctá
Tak jo. Moliéra jsem na divadle nikdy hrát nechtěl, ač komedie, jediná jeho hra mi nepřipadala jako sranda. Ba co víc, jednu jeho inscenaci jsem na vlastní oči viděl, tak se mi postavy na jevišti smíchaly, až mě oči přecházely.
Ovšem je tu kniha Michaila Bulgakova, mistra, jehož jakoukoli hru bych hrál, jen bych se oblizoval.
Kdo to je ten Tartufe, netuším, ale jak jste mi ho v citátu podala, soudím, že to musí být pěkný prevít.
4.12.2000 15:30:54
Jak svědčí údaj z displeje, zdálo by se, že něčím jsme si s ním rovni. Jenže to moje zpoždění se odvozuje ze záplavy mailů, kterým mě naprosto mi neznámé dámy zahrnuly – a snažím se každé jedné, v jejím zájmu o mou adresu, postupně vyhovět.
Moc tvořivé to mé úsilí sice není, spíš má blízko k rachotě, protože není žádný med, míti v hlavě hned pořád a pořád nová zahájení vztahů.
Když v kebuli toho moc nemám, v ústech taky žádný zlatý zub – do sňatkového podvodníka mám i z tohoto ohledu daleko.
Jak na tom byl s chrupem ten Váš Tartufe, netuším.
Možná v tomto punku bychom mohli shledat ten nejvhodnější začátek dalších rozprav.
Jinak mě nic nenapadá, akorát zážitek zhruba zpřed dvou hodin, kdy jsem si to náhodou šinul křižmo zdejším náměstím, a heleme se, zrovna v té chvíli načala jejich produkci s břesknou hudbou skupina mažoretek v červeném.
Nejdříve jsem pod balkónkem radnice ale zahlédl čtyři z nich, jak je kolegyně vytlačily zevnitř.
Při první pohledu mě nenapadlo nic jiného, nežli se optat sám sebe, co zrovna tady dělá ta skupina mikulášů, protože jsem si naráz připadal jako protagonista nějaké televizní reklamy.
Zasloužil bych od těch chůďat tak akorát do tlamy…
Od dámy?
B.
A: Pravda není. Je jenom bloudění za čímsi. Kteřísi jsou přesvědčeni, že jedná se o smysl.
B: O zásvit bez významu v temnotách.
A: Přesto o stvrzení, že tam v dálce cosi existuje.
Kdyby mě bavilo psát divadelní hru, třeba by se do ní bodl zrovna tenhle dialog.
Vznikl ovšem z jiné příčiny, zcela spontánně, když si teď (18.12.2000 22:07:36) večer dělám pořádek v korespondenci, a ono, hele, znovu jsem se zahleděl pozornějším okem na ten citát, a náhle mě zastihlo,
až trochu přízně, po níž tolik toužím, mě ujistí, že mluví pravdu ...,
že totiž, kdyby mi vykládal nějaký režisér, že zrovna tahle souvislost naplnění touhy po přízni kohosi výměnou za ztrátu vlastního názoru, hodnotícího kritéria věcí, za korupci souhlasem,
je polemickým důvodem (neboť divadlo prý v žádné chvíli nemůže být bez konfliktu), proč se rozhodl tu hru uvádět. Že zrovna tohle místo je výkladovým klíčem k našemu svinskému dnešku – poslal bych ho do háje.
Neboť tento kšeft ze strachu ze sebe sama je nemocí, obsesí, omluvou za selhávání, nikoli etickým sporem, takže problém je spíše medicínský, nebo žurnalistický, nikoli divadelnický, neboť z čehosi mravnosti odtažitého splnění aristotelovského požadavku bázně a úžasu vzniknout nemůže.
Kupčení. Nedostatek, nebo dokonce absence, sebejistoty, vědomí si sebeceny. Sráčství, řečeno česky.
A pokud Tartufe (po Vašem, mi se začíná zdát, že by to měl být spíše Tartuffe) je snad figurou, která ve svém okolí, do něhož se zjeví nebo vtrousí, lstivě vkrade, manipuluje vykořisťovatelsky lidmi ke svému prospěchu, já tu hru Moliérovu vůbec neznám, jenom sumíruju, tak zrovna tohle místo je tou škvírou, slabostí, která mu tu prostupnost z jednoho světa hodnot do jiného, dejme tomu, úplně opačných, umožňuje.
A citovat cosi takového jako argument nebo obraz…
Nic jiného nežli slovo můra (noční) mě nenapadá.
To ovšem ono toyen v adrese je mnohem lepší, jasně těžkými temnotami se prodralé slunečné ve skutečně ohromném světelném svazku. Tahle ženská stála za to, a že každá nápověda dobrá, náhle je mi jisté, že se budu muset poohlédnout po jejích denících, poptat se po pozůstalosti, třeba zrovna po té Čermínce (která se rozhodla sama k opuštěnosti od všech na celý život) zbylo cosi, co by se dneska dalo z radosti hrát. Jedna mladá holka tady z divadla se mě onehdy na ulici poptávala, zdali náhodou nevím o nějakém vhodném kusu…
Takže: díky za nápad!
Ona jej stejně neudělá – z toho základního důvodu, nebo v identickém schématu, jak bylo v souvislosti s citátem řečeno výše.
B.
Za což odměna a cena: obrázek přací, co natahovací v rozích, ven, po zakliknutí myší jedenkrát levým na střed, nebo smršťovací, naopak. Nějak jako náš čas…
18.12.2000 22:39:16
Original message was sent at 2000-12-20 14:25:09
Subject: Hledejte Toyen-nehledejte její deníky
Milá,
dneska vezmu krapet formátovaněji, abyste Vy sama mohla rozsoudit, zdali téma nosorožce, případně hrocha, nebo dokonce nějakého černého bagouna úplně přesně odpovídá mé snaze i povaze; přičemž proti klasické malbě ničeho závažnějšího nemám, a bylo-li by skrze Vás zprostředkováno mi malířské vyobrazení v žánru Madony s dítětem, kde by Ježíšek držel v ručce broskev, milou byste se mi stala hned nad jiné!
Nosorožec samotný je veliké středověké malířské i mystické téma, připomínám si zejména A. Dürera s jeho rytinou, přičemž zrovna malíř tento v souvislosti s Ježíškem použil dvakrát, co vím, cosi jiného namísto obligátního atributu jablka, jen: bůhví proč v okolí Dítěte umístil namísto mnou již roky nezastižitelné broskve - hrušku!!!
Přičemž se mi vybavil nosorožec ještě jednou významný, ten smradlavý v kleci v podpalubí pasažérské lodi z Felliniho filmu A loď pluje.
Souvislosti scény na Vaší pohlednici mi nejsou známy, atmosféra mi připomíná časy některého z posledních Ludvíků.
V jednom jsme si s tím tvorem z obrázku občas společní, on žere slámu, jež mu dávána, já ne.
On sere na mlat manéže, já na všecko okolo, co postrádá aspoň špetky rozumnosti.
Pro ukázku toho, co za rozumné naoplátku považuji já, třebaže jsem ještě úplně na začátku, a mnohé se formálně může postupně změnit, stejně jako neopouštím možnost, že i z tuzemských ženských jako tvorů, jež ze všech sil se vzpěčují státi se bytostmi, nakonec se oddělí i třeba taká, z jejíž spolupráce posunu zatímní podoby i úmysly nějak jinak, jinam, někam jinudy a dál.
Ale, jak by řekl naserrožec z Vašeho obrázku, kdyby uměl mluvit: - Věž může být vystavěna jenom tak vysoká, jak pevná pro ni každá jedna k použití cihla.
Jak vidíte, oni ti nosorožci jsou veskrze chytrá zvířata, aniž bych věděl o jediném, který by toužil jíst ke snídani pravidelně kaviár. Vozit se ve volvu. Či by svou mysl jakkoli věnoval obdobným blbostem.
A pokud jsme u těch rokových dam a pánů v hledišti amfiteátru – ono i to toyen se mi vnouká, že v původním jazyce znamená cosi jako občan.
Ze vzhledového kontrastu či metaforických paradoxů Vaší pohlednice, jako prostředku sebeprojekce, tedy soudím, že jste nevšedně krásná. Doufám tak, že příště mne stejnou pohlednicovou službou obdaříte svojí p.t. podobenkou. Nemusí být tentokrát vyvedena štětcem klasického malíře, stačí vyblejsknuta čočkou polaroidu. Jsem zvědav.
Já, pohlednic, natož svých podobenek, nemaje, přikládám pouze cosi drobného k ilustraci čehosi většího, k rozmyslu o důvodech a souvislostech zrovna tohoto:
22.12.2000 14:28:32
B.
Original message was sent at 2000-12-24 16:53:21
-------------------------------------------
"WHAT THE FOOL DOES IN THE END,THE WISE MAN DOES AT THE
BEGINNING."
To byla derniéra ? Bravo, tleskám Vám.
Toyen
Original message was sent at 2000-12-28 09:16:34
-------------------------------------------
Když je to to svadeni.
V uvozovkách to bylo, myslím, z Hamleta. Kdysi jsem ve škole prováděl rozbor, pokud Vaše Hamlet byl, tenkrát jsem zjistil, že potom incenace může být jenom taková, jaký se udělá ten duch Hamletova otce.
Co se týče dnešních dnů, včera jsem Vám udělal péefko z té Vaší pohlednice o nosorožci. Trochu jsem to přetáhl triky v corelu, když seženu někoho na přeposlání, pošlu Vám to mailem.
Jinak jsem moc zvědav, které políčko šachovnice obsadí královna (v nouzi, z koketnosti, za škodolibosti) příště.
B.
Děkuji Vám za Vaše vánoční obrázky. Bohužel,
ani u jednoho se mi "kouzlo" roztažení obrázku
nepodařilo.Přesto Vám za ně děkuji. Jako poděkování Vám posílám jednu krásnou báseň, která Vás, doufám, potěší tak, jako potěšila mne.
Je krásná.
Omyl ! Citát v uvozovkách nebyl Hamlet, nýbrž
anglické přísloví.
Na Silvestra-o půlnoci - vždy vzpomínám na své známé a přátele. Letos k nim přibudete i Vy.
Toyen
Odesláno: 2001-01-02 10:07:32
-------------------------------------------
Milá, děkuji, báseň teprve otevřu. Podstatné: viděl jsem zrovna v pátek, jak jedna otevřela můj podobný obrázek úplně snadno. Jak jsem instruoval Vás - klikla do středu, na rozích se jí udělaly takové čtverečky, za jeden myší vzala ... a roztáhla.
Jinak to prostě nevidím.
B.
Original message was sent at 2001-01-02 21:07:52
-------------------------------------------
I když jsem se řídila radou jak náležitě zacházet s obrázkem, vznikla mi z toho jen pestrá paleta barev.
Asi jsem na tohleto dřevo !
Báseň - líbila se Vám. Považujte ji za tah Dámou.
Toyen
PS
Hrajete šachy ?
Kdo jste ?
Kapitola třináctá
- 6.1.2001
6.1.200114:36:27
Když zapadlo slunce a kol se vkradla noc, a v šedivých mracích se ztrácel den, a když síly zla ve tmě převzaly moc, tu Alison Gross vyšla z hradu ven.
Tiše se vplížila na můj dvůr a jak oknem mým na mne pohlédla, jen kývla prstem, a já musel jít.
Do komnat svých si mě odvedla.
Alison Gross a černý hrad!
Ze zlověstných skal jeho hradby ční.
Alison Gross, nejodpornější ze všech čarodějnic v zemi severní.
Složila mou hlavu na svůj klín a sladkého vína mi dala pít: – Já můžu ti slávu i bohatství dát,
jen kdybys mě chtěl za milenku mít.
– Mlč a zmiz, babo odporná!
– Slepý jak krtek bych musel být!!
– To radši bych na špalek hlavu chtěl dát, než Alison Gross za milenku mít!!!
Alison Gross!
Černý hrad.
Ze zlověstných skal jeho hradby ční.
Alison Gross, nejodpornější ze všech čarodějnic v zemi severní!
Přinesla plášť celý z hedvábí, zlatem a stříbrem se všechen skvěl.
– Kdybys jen chtěl se mým milencem stát, tak dostal bys vše, co bys jenom chtěl.
Pak přinesla nádherný zlatý džbán, bílými perlami třpytem zářící:
– Kdybys jen chtěl se mým milencem stát, těch darů bys měl plnou truhlici.
– Stůj a mlč, babo odporná! Slepý jak krtek bych musel být!
Černý hrad.
– To radši bych na špalek hlavu chtěl dát, než milencem tvým na chvíli jen se stát!
Alison Gross.
A černý hrad.
Ze zlověstných skal jeho hradby ční – Alison Gross je nejodpornější ze všech čarodějnic v zemi severní.
Tu k ohyzdným rtům zvedla černý kančí roh a natřikrát na ten roh troubila. A s každým tím tónem mi ubylo sil, až všechnu mou sílu mi sebrala.
Pak Alison Gross vzala čarovnou hůl a nad mojí hlavou s ní v smyčce kroužila. A podivná slova běsů mumlala, a v slizkého hada mě zaklela.
Alison Gross a černý hrad.
Ze zlověstných skal jeho hradby ční…
Alison Gross, ta nejodpornější ze všech čarodějnic v té zemi severní.
Tak uplynul rok a uplynul den a předvečer svátku Všech svatých byl. A tehdy na místě, kde žil jsem jak had, se zjevila královna lesních víl.
Dotkla se mě.
– Něžně…
Jednou. Dvakrát.
Třikrát rukou svou a její hlas kletbu rozrazil; a tak mi zas vrátila podobu mou, že už jsem se dál v prachu neplazil.
Alison Gross a černý hrad ze zlověstných skal – jeho hradby do tmy ční.
Alison Gross je nejodpornější ze všech čarodějnic v zemi severní?
Přidrzle jízlivou řečnickou otázkou na zcela tvrdohlavě zabedněnou neznámou adresu Vaši jsem si dovolil ukončit svou letmou úpravu skotské lidové písně, kterou snad přeložil a na Internet ve verších dal Jan Lašťovička. Zde jsem opus rovněž v úterý nalezl, krapet sřádkoval, opatřil diakritickými znaménky, dobře se při tom bavil.
Snad ne Grossová?
6.1.2001 15:14:25