Políbení ve vsi,vy psi!

Kluby praskají ve švech,parta samotince burácí,

je konec mejdanu lejdís end džentlmen

zdá se,že něco končí,a nekončí jen tak něco

je definitivum ende jednoho života,jednoho konce

Do konce srpna se zde možná dostaví ještě byrokratické plénum,

a dluhy se splatí,aspoń že toto

ta marnotratná žíla nad věci míří,netopýři uši koušou,

a kdekdo by se zeptal,proč tedy nejít ven a snít zem?

zastavte se,je úžeh na hlavě takto nosný,kdepak Míro,ten je přenosnej

Melodie užíraj cokoli zahltí-je poledne či večer?

Kam s logikou-ty termíny jsou vepříny.

A volné maminy píšou na zeď nářků t nejprostší slova,

slova co padají do propasti lidské samoty a v metaforách hltají pukavce.

Ta váha,ten okamžik,proč se sakra konfrontovat v útrobách?

Jen bublifuk fouká do peřin,zírá jak vůl

Boží hovádka na nás koukají a alej mělká je do patra

zpěvák vlastního songu bručí a skučí mezi karty a sebrankou

Toliko vepřínů není jen tak sebrat?

Jonášovy patálie by neměli smrdět a koukat se redakčně mezi zuby.

Poední je

Nedělní je grizli

Rakouský císař mezi Goethem sáká do máminých šatů a trůní

Mezi deštníky trpaslíci ženou svou slávu

Kudy zaběhli tudy odběhli

malí tvorstva soudcův dvůr