Nuda v Dakaru

Nuda v Dakaru

Poslední odpoledne před nočním odletem. Trochu cestovní horečka, snad i letmý strach z cesty letadlem, čas k přesívání zážitků z dovolené, čas lehké nudy.

V pololeže, opřený o lokty, civím z dakarské pláže na Atlantik. Nikdo kolem. Vůkol jen písek a stříbrošedé vlny deroucí se ke břehu. Odpolední březnové slunce je znuděně zavěšené nad obzorem.

Počítám přicházející vlny, abych se dopátral, jestli největší je ta devátá nebo přeci jenom ta sedmá. Nezvládám jednoduchou matematiku, protože mozkové závity mi tvrdošíjně rozorávají dychtivé myšlenky na sex.

Zachumlaný v mrňavém uzlíčku vlastního světa jsem ani nezpozoroval, že si přisedla tak deset metrů ode mne. Skoseným pohledem a periferním viděním, abych nevyslal signál vlhnouícho úchyla, ji hltavě pozoruji.

Shledávám, že nic moc. Drobná černoška, spíše vyhublá, malá prsa. Kudrnaté černé vlasy jí trčely do stran jako dva havrani, co se perou o kulatý měsíc její tváře, z níž razantně vystupoval nekonečný úsměv bělostných zubů.

Miniaturní podprsenka a trojúhelníček ze zelené lycry v klíně svěže kontrastovaly s pokožkou barvy caffé aux lait.

Aniž by mi věnovala zřejmý pohled, lehla si do písku v poloze skokana na pitevní podložce mladého přírodovědce.

V myšlenkách lehkého peří jsem přetřásal laškovné oříšky představ, když jsem osměloval tělo pomalým ponorem do vln takořka slzomrzných.

Otočen k břehu, nadnášen kolébkou vln, předstíral jsem fušerný zájem o červánky, což krvavěly nad obzorem nedalekého města.

Kochal jsem se přirozeností, jež byla perlou v klenotnici jejích ženských krás.

V záchvěvu snoerotické extáze vystoupil jsem z vody a porušil její intimní kruhy. Zmramorovatěl jsem pohled do vyholeného klína, který měla vytlemený jako prodejná děvka.

„Nemusíš mi zrovna stínit!“ pokárala mě krapet nakvašeně.

„Nevíš – náhodou – kolik je hodin?“ zazněla otázka již přívětivějším tónem.

„Podle velké ručičky mých tělesných hodin bude, tuším, tak šest.“

Pohlédla na mou překrvenou rozhlednu zvýrazněnou mokrými plavkami a souhlasně přikývala.

„Nepůjdeme raději ke mně domů? Mám tady auto.“ nabídla.

„Jmenuji se Celestine.“

„Já jsem Jeff.“ stiskl jsem její křehkou ruku.

Na kraji pláže stál jeep v pouštním maskování a nápisem „UN“ na dveřích.

„Ty jsi přepadla generálního tajemníka OSN?“ zavtipkoval jsem.

„Ale, ne!“ usmála se výmluvně.

„V uplynulých dvou letech jsem pracovala v public relations zdejších Peace Keeping Forces.“ doprovodila vysvětlení původu auta pohledem, který nedovoloval další otázky na toto téma.

„Zajedeme na trh. Koupím trochu trávy a nějaké jídlo. Ty zatím skočíš pro pár lahví piva.“ Rozhodla o programu pro nadcházející hodinu a razantně odrazila auto od krajnice.

X X X

Byteček měla neveliký, ale účelně zařízený. Vstupní hale v domku, který byl v luxusnější části rezidenční čtvrti, vévodila sitcomová pohovka amerického střihu.

„Hoď pivko do lednice. Já si zatím dám rychlou sprchu.“

Jedna třetinka  francouzského piva „trointe-troi“ mi zašuměla v hrdle.

Celestine se plavmo odvlnila z koupelny jako parádní plizovaná sukně na venkovské tancovačce. Jen přes boky byla zahalená pestrým pareo z pavučinové látky.

V horečnatém záchvatu jsem slizoval kapky vody z čokoládových prsů a osvěžoval vyprahlé hrdlo. Voněla jako dobře parfémovaný jed.

 Nechala se unášet mou slovanskou exotikou a já z ní snímal africkou animalitu, když jsem nazdobil její snědavé bříško bičíkovci v tričkách z české trikolóry.

Když adrenalín dospurtoval a utišil bzukot v  pohlavích, zapálili jsme háďátka.

V oblacích kouře - jak z doutnajícího seníku - jsem jí hlavu složil do zvlhlého klína.

Z rozdychtěné a jemnostmi dotyků sálajcí pohody nás vyrušilo klepání na dveře.

“To bude Cyrus, můj bratranec. Touhle dobou se vždycky stavuje. Rozváží po barákách kazety z půjčovny.” konstatovala nevzrušeně a zahalená v pareo šla otevřít.

“Ahoj! Už máš po šichtě.” uvítala příbuzného.

“Pojď se posadit.”

“Neseš nějaký slušný péčko?”

Černý obr mě pozdravil a zapadnul do divanu.

Televizor na chvíli zazrnil  a po chvíli do rytmického oddechování z obrazovky se žhnuly rozvášněné tváře neúnavných návštěvníků Celestiných komůrek.