Etnobotanická expedice

Etnobotanické expedice

            „Já tu léčbu potřebuji!!! Rozumíte?! Já to ptřebuji!“ horově rezonovaly prosebně hysterické výkřiky ve ztichlé lobby laciného hotelu v Quito.

            „Já tam prostě musím jít! Ať se děje, co se děje!“ vykřikla hrdelně a naprosto pohlcená svým problémem se zhroutila do prosezené pohovky z červené koženky a usedavě plakala.

            Ticho v místnosti rušil jen mlaskavě plandavý rachot u stropu pomalu se otáčejícího větráku.

            „Lindo, chápu vaši situaci a hluboce se vciťuji. Nicméně, poslouchejte mě prosím. Přece jsem vám, Lindo včera vysvětloval, že během menstruačního krvácení nemůžete vstoupit do indiánské vesnice. Ještě jednou vás, Lindo, žádám, respektujte to. Jistě se najde v brzké době jiná příležitost, jak se dostat do vesnice na léčení.“ klidnil jednu z účastnic expedice Don Pedro.

            Don Pedro je vegetalista, vedoucí naší výpravy.

            „Nechte si ty vaše asertivní kecy! A neoslovujte mě v každé větě křestním jménem! Seru vám na vaše konejšení!“ vybuchla nečekaně neurvale subtilní padesátnice.

            Ve skupině deseti lidí zašumělo a proběhla výměna pohledů plných odsudků.

            „Lindo, uklidni se! Prosím, miláčku! Dám ti sedativum.“ konejšila menstruující ženu její přítelkyně Evita.

            Evita vyhrabala z kabelky jakési pilulky, nacvičeným gestem rychle jednu vymáčkla z blistru a donutila Lindu, aby ji polknula bez zapití tekutinou. Zcela určitě to nebylo poprvé.

            „Miláčku, buď klidná! Prosím!“ naléhala Evita a střídavě hladila a pusinkovala Lindino mokré čelo.

 X X X

S Donem Pedrem jsem se seznámil během večera, který předcházel této politováníhodné scéně. Získal si moji důvěru na první pokus. Měl vybrané chování gentlemana, plachý amazonský úsměv. Byl drobné postavy, zlatavé pokožky. Živá gestikulace a neustále se pohybující svaly v obličeji mi znemožňovaly blíže určit jeho věk.

Podle evropských zvyklostí by se dal nazvat šamanem , ale podle tamní praxe používal oslovení „pajé“, což volně přeloženo znamená „muž ztělesňující veškerenstvo zkušeností“.

Během našeho rozhovoru, který se protáhl do pozních nočních hodin mě upozornil, že v naší skupině (dorazil jsem do Quito jako poslední) cítí konfliktní vibrace.

Nejsem zvyklý cestovat ve skupinách a brát věčně na někoho ohled. Deset hlav v naší expedici mě dostatečně znervozňuje Názor Dona Pedra také na klidu nepřidává.

Dnes budu uléhat s neblahým dojmem, že je zcela určitě tahle expedice selánka nebude.

Pokračování…