Blaník

Tuhle pohádku už určitě znáte: Blaník není hora ledajaká, ukrývá se v ní vojsko spících rytířů. Dobrý učitel vám řekne, že v jejich čele spí Václav, výborný učitel vám bude vyprávět co se stalo, děje a stane. Geniální učitel vám řekne, kudy se tam jede. Víme, že takových výborných učitelů není mnoho (nějací se však najdou), natož geniální učitelé... ztráta slov. Takže bude lepší, když si to zjistíme sami.

Blaník - hora ležící ve stejnojmenném CHKO, několik kilometrů od Vlašimi (Silnicí I/25 před Louňovicemi vlevo). Pokud vyjedete ráno, máte šanci tam dojet bez větší kolony aut plných nedočkavých rodin, které chtějí shlédnout tuto krásně zelenou horu, přiložit ucho k zemi a poslouchat spící rytíře. Každý mluví jen o Blaníku, někdo tuší, že správný výraz je Velký Blaník. ale už hodně málo lidí ví, že je i nějaký Blaník Malý. Ale o tom až za chvíli.

Velký Blaník - 638m. n. m. - tedy dostatek místa pro celé vojsko. Jejich vojevůdcem (pro ty slabší v českém jazyce - jejich velitelem :-) je patron naší země Václav. Kdo byl v Praze, viděl na Václavském náměstí jeho sochu. Cizinci projdou kolem a ti, kdo se zastaví, aby se učesali, napudrovali nebo začali hledat peněženku (pro žebráka, který jim stojí v cestě) a zabloudí očkem na Václavovu sochu, uvidí jen kus kamene, případně nějakého borce na koni. Pro vlastence je však pravda úplně jiná. Podle nás, Čechů, je tento český kníže (921-935) právem uznáván za svatého. Narodil se v útulné malé chaloupce pravděpodobně roku 907 neznámým rodičům... Ne, tak to opravdu nebylo. Nemusel si jít krůček po krůčku za svým jako Kája Gott, ale byl známý, hned jak se narodil, jako prvorozený syn kníže Vratislava a jeho ženy Drahomíry. Babička Ludmila a dědeček Bořivoj se už jistě těšili, jak si vnoučka pochovají.

Protože jeho výchovu jeho matka Drahomíra nezvládala, zřejmě proto, že její synek, prahl po vzdělání, po zajímavostech a po čtení prvních knih, ujala se jeho výchovy babička na Tetíně (pro ty slabší v dějepise - byl vyučován slovanským knížetem Pavlem - pokud byste si ho chtěli vyvolat, aby vám pomohl s letopočty...) Po smrti otce (921) se stala Ludmila právoplatně jeho poručnicí. Jeho matka však nesnesla, že jí soudci uznali slabomyslnou na to, aby mohla nezletilého Vašíčka vychovávat. Tak nechala Ludmilu zavraždit a Václav spadl do péče jí. Vaškova matka se svou tchyní (dokud ještě žila) hluboce nesouhlasila s jeho výchovou a vzorností a tak tím Václava zprotivila i jeho mladšímu bratru Boleslavovi, který ho zavraždil (dnes by psychologové určili chronické opakování záchvatů v rodině, kdy někdo musí někoho zavraždit).

Václav I tak usnul a jak tak putoval po české krajině, kterou si za života nestihl prohlédnout, sbíral své vojsko z vojáků, kteří padli při Boleslavových bitvách. Společně pak našli útulnou krajinu, kde v potocích žili raci a občas přelétlo káně, a tam se usadili. Pár dní sbírali borůvky a lesní plody. Avšak nikdo není dokonalý, takže se mohlo stát, že sem tam snědli jeřáb, nebo muchomůrku zelenou, takže postupně usínali a ukládali se ke spánku do hory Blaník. Každý si myslí, že jsou i s koňmi naskládáni ve Velkém Blaníku, avšak skutečnost (může být) je jiná. Přece jenom 638 m. n. m není Sněžka.

Na začátku článku jsem se zmínila o Malém Blaníku. Leží pár kilometrů od toho velkého, také v CHKO Blaník. A právě v 580 m. n. m. je dostatek místa pro koně, snad i pro pár veteránů, kteří jen čekají, až se Václav vzbudí a udělí jim čestný řád za odvahu, zásluhy a snad i za trpělivost.

Rytíři v hoře spí, a to asi hodně tvrdě, protože i přesto jak se každý dušuje, že je pro něj Blaník národní památkou a všelijaké další věci, chodí tam stále více lidí. Takže je možné, že už jsme je probudili a oni odcestovali jinam, z čehož vyplývá, že pověst o tom, jak nás jednou zachrání už dávno vypršela...

Ale to bychom zase předběhli. Rytíři, v čele se svatým Václavem, spí i se svými koňmi a pověst praví, že se po dlouhém spánku probudí, a to tehdy až už tu bude bratr bratra vraždit, lidé zapomenou na slušnou češtinu, budou znát jen nadávky (i když to se o některých dá říct už dnes) a Čechy budou malá utiskovaná zemička někde ve středozemí. V pověsti se doslova praví, že až bude české zemi nejhůře, až nás budou tísnit nepřátelská vojska ze všech stran a Čechy budou tak maličké, že se vejdou na jediný vůz, potom přijede vozka a zapráská pod horou bičem. Teprve pak se na Blaníku zazelená suchý dub, ze skály vytryskne vyschlý pramen a rytíři procitnou. Hora se prý otevře a veliké vojsko v čele se svatým Václavem osvobodí českou zemi.

Zatím rytíři stále spí a to už jsme prošli 1. světovou válkou, hrozivou 2. světovou válkou, holocausty a komunisty a rytíři stále neviděli důvod nám pomoci. Je tu ta možnost, že už v hoře dávno nespí a odešli jinam nebo několik milionů zbytečně ztracených životů není to nejhorší a naše země se tudíž může připravit na velmi ničivý konec. Je tu i třetí možnost - naším odpadem a skládkami byly veškeré škvírky zasypány a přes metrové nánosy špíny rytíři nevidí, co ze v naší zemi dělo a děje. Buďme však rádi, že rytíři ještě nevylezli, i když možná... Byli bychom si aspoň jisti, že nic horšího nás nemůže potkat. Ale je většinou lepší, spoléhat sám na sebe, pomoci druhým sám a nedoufat v blanické rytíře.

Ale teď nakonec trochu z reality. Nahoře na Velkém Blaníku stojí krásná dřevěná rozhledna, kde je za pěkného počasí nádherný výhled po okolí. A když se pořádně rozhlédnete, uvidíte již zmíněný Malý Blaník. Na tomto kopci se nalézá zřícenina nevelikého kostelíka, která však působí jako zbořený hrad. Když se cestou dolů k autu, které zamíří do přeplněného velkoměsta, na chvíli v lese zastavíte a ztišíte, možná uslyšíte dunění kopyt rytířských koní...

Až se budete vracet domů, můžete v klidu přemýšlet, jestli rytíři opravdu spí, nebo popíjejí zlatavý mok jejich jména. Sami pak posuďte co je na příbězích pravdy, kdesi si někdo cosi přimyslí, kdosi cosi ubere a ten poslední ví úplně něco jiného než ten druhý. Koluje spousta bájí a Blaník je doslova opředen pověstmi a báchorkami. Můžete se přidat i vy a objasnit tak záhadu tajemného kopce...

P.S.: Právě z Blaníka byl do Prahy přivezen velký kámen, který naši předkové slavnostně položili k základům Národního divadla.