Mediátor VII

Když nás proud zanesl na okraj,kde se řeka lomila padaly jsme a padaly ani nevěděly jak.Stalo se přímo něco neuvěřitelného!Do teď nemůžeme uvěřit,že jsme to přežily a že je to skutečnost a ne sen.Když jsme padaly nic jsme neříkaly a jen se pevně držely za ruce.Najednou se mlha začala zvedat,my ucítily náraz,ale za chvíli jako bychom letěly.Přišlo nám,že už letíme jako andělé,ale za chvíli jsme se probraly na louce a velmi šťastné jsme vstaly a zkontrolovaly jestli jsme v pořádku.Chtěli jsme se vrátit už domů,ale měli jsme dokonce i stan,který vlastně předtím zůstal na té větvi.I batohy byly vedle nás a ty jsme přece nechaly u břehu...

Když jsme se z toho vzpamatovaly a rozhodly se co bude dál..že na tu zříceninu přece jen dojdeme,vstaly jsme,pobalily věci a vyrazily.Pořád nám to nešlo pochopit.Je to přece nemožné.Říká se sice,že víra uzdravuje,ale když jsme měli zemřít ani jsme nevěřily,že přežijme, tak jak se to mohlo stát.V tu chvíli už jsme kráčely po louce,která nám byla víc než povědomá!Tady jsme totiž stanovaly ještě před tím než jsme vyrazily do nešťastného dne.Jakoby se vrátil čas.To by bylo ale asi trochu moc,takže jsme usoudily,že si to moc představujeme.Čas se určitě nevrátil,ale pořád nám nedalo pokoj to,jak se mlha najednou zvadala a jakoby nás vynesla nahoru...Jak jsme šly,začalo nám připadat,že se na louce nějak zvedá mlhoviny.Tak to už je příliš myslely jsme si.Tady nejsme ve skutečnosti,ale někde úplně jinde.Nejdřív záhadná sova,nato mizející lidé a záchrana ve vodopádu a nakonec tohle.Udělaly jsme to co obvykle děláme a to,že jsme se chytily za ruce a čekaly co bude dál.Bylo to úplně neuvěřitelné a přímo nepopsatelné.Začala se rýsovat postava a silueta mladé slečny.Stála ve vzduchu jakoby na mlze a dívala se na nás.Měla krásné dlouhé vlasy,které jí vlály a byla krásná i v obličeji.Myslím,že jsme se na ni dívaly s otevřenou pusou a nevěděly co si máme myslet.Zjevila se náhle a nečekaně.Kdo to je?Co tu dělá?

,,Prosím nebojte se mě a poslouchejte.Slyšely jste někdy o mediátorovi,To je člověk,který pomáhá těm,kteří zemřeli,ale nemohou se dostat na onen svět,protože mají ještě nějakou povinnost,nějaký vzkaz,který musí vyřídit.Vybrala jsem si vás,protože potřebuji něco vyřídit dvěma děvčatům.Jsou to taky dvojčata.Vlastně ani nevím jak se jmenují,ale to nevadí.To už je váš úkol.Musíte je najít a povědět jim o mně.Vy vlastně asi ještě nevíte,že máte tu schopnost hovořit s mrtvými.To já vím,ale někdy je to poprvé.Povím vám to od začátku.Jak jste šly lesem,viděly jste spoustu podivných věcí.Ano,je to tak jak si možná myslíte a domyslely jste si to.Byly to také duše,které hledají spásu a někoho kdo by vyřídil jejich blízkým,že byly třeba rádi,že odešli,nebo jinak-mají něco na srdci co mělo být za života vysloveno a nebylo.Někdo musí dát vědět adoptovanému dítěti že není vše jak to vypadá a kdo je jeho pravá matka.V mém případě je to podobné .Musíte vyřídit dvojčatům.Když jsem z tohoto světa odešla ještě nebyla na světě.Víte,když jsem tu byla,žila jsem v jedné rodině v Londýně.Ani nevím kam se přestěhovaly,protože je nemohu sledovat.Každé tělo s duší,když zemře má tři roky na to,aby se rozhodlo,jestli musí ještě něco vyřídit anebo jestli může v pokoji odejít.Teprve když jsem zjistila co je to co musím vyřídit začala jsem je hledat,ale nevím kde...Nevím jak vypadají teď.Přece jen je to už 16 let... Víte,měla jsem strašně hodné rodiče.Starali se o mě s láskou a pečlivostí stejně tak jako moje babička.Po18 letech šťastného života se stala tragická událost.Já jsem v den svých 18.narozenin usnula na věky.Jako v pohádce?To možná ano,ale Růženku probudil princ,mě už můžete pomoc jen tak,že mě uspíte.Víte,mým rodičům se po mé smrti nevedlo dobře.Trápili kvůli mně a já nevěděla jak jim pomoci.Mohla jsem jim akorát tak udělat radost jiným dítětem.Seslala jsem na ně ten největší zázrak,protože mám povinnost dát své místo na zemi někomu jinému.Ale protože naši chtěli další dítě,aby se trochu vzpamatovali z toho co se stalo a začali nový život a i já jsem seslala své místo dítěti které mohli mít oni narodily se hned dvě děti a to najednou a úplně stejné.Jsou to děvčata!Bohužel nevím jak se jmenují,ale mělo by jim být teď tak...myslím,že..ano 15,patnáct let.Musíte jim vyřídit,že měli sestru a taky jim říct,že je mám moc ráda.Až jim to řeknete,musíte jít i za jejich rodiči a říct jim,že je mám ráda a stýská se mi a ať se už netrápí,že budu v klidu odpočívat.Asi vám nebudou věřit,ale vysvětlete jim kdo jste a jakou máte schopnost.... “

,,Vím,že jste z toho překvapené,ale vy ani netušíte co všechno můžete dokázat.Můžete pomoci stovkám lidí,kteří jsou na tom podobně jako já.Někdy to bude těžší než si myslíte.Můžete se i splést,ale nevzdávat se.Prosím najděte ty dvojčata!Chci už v klidu odpočívat a ne chodit po světě a trápit se...Vím asi jen to,že se narodily 12.3.1980 a včera jim bylo 15 let.Rodiče jsou moc milí a hodní.Maminka má tmavě hnědé vlasy dlouhá až na ramena a tatínek vlasy černé jako uhel.Děvčátka jsou krásná co jsem je viděla moc jim to slušelo.Obě mají černé vlasy,sem tam hnědé a modré oči,upřímné a veselé.Nosí stejné oblečení a možná bydlí někde tady,ale to opravdu nevím.”