Úkryt

Schovám ruku ve tvé dlani,

dál budu mlčet do svítání

nevyřčené modlitby.

A jindy budou noci, kdy

ani jeden nebude dřív vědět,

zda ptát se má, či snad má odpovědět,

a spát se půjde někdy k ránu,

či slunci otevřeme bránu,

a ospale si přivítáme krále,

vždyť chvíle s tebou kouzelná je,

tak nač ji zahnat spánkem, schovat den

v nejkrásnější neskutečný sen,

který se sotva rovná tomu,

ležet pod korunami stromů

a jen tak hledět vzhůru.

Ty plašíš noční můru,

co vznáší se v temnotách kraje,

já nestojím už u okraje

a nedívám se do tmy dolů,

kde v záplavě zelených stvolů

skončila by duše roztříštěna,

čistá zeleň rudou potřísněna

se skláněla pod krví níž,

však ty mi tvoříš štít a skrýš.

Tak zůstaň, teplo tvojí dlaně

mi maže z mysli líté saně,

černé šmouhy, šedé bdění

v nekonečném osamění.

---