Tvá noc

Vsazena ve tmě temně usínáš,

na krajích prostěradla rozevřené dlaně,

na sklonku noci lesky rozehrané.

Na listech lip půlletní úsvit plane.

Pod okny plášť dne snímá černé tvary

z těl bledých stromů, které ze snů znáš,

a v duši sněhem obklopené máry

a rudé hvězdy, drahocenné dary.

Bezcitná nejsi, procitnout se snaž!

A pak, když brány noci podvečery zlatí,

na domech sladce vrabci rozesmátí

před dobou tmy slavnostně usínají,

víčka se zlehka chvějí na okraji

a oči jako dvojí nebe noci odkrývají.