Lidé a holčička

LIDÉ A HOLČIČKA

Jsou lidé
A je jich moc
Jdou a jdou
I když padne noc
Stůj co stůj
I když padne noc

 
Jednou jsem potkala holčičku
Smála se až MĚ za břicho popadala
Jisto jistě bych upadla
Nebýt stoličky
Tedy babičky která mě zachránila
Při záchraně však sama upadla
A tak jsme s babičkou padali a zachraňovaly se
A holčička se smála až ostatní za břicho popadala
A ti padali a zachraňovali se
Dokud se holčička nepřestala smát
Až přestala všichni se zase smát začali
Až jí za břicho popadali
A protože jich bylo moc
A všichni chtěli
STŮJ CO STŮJ
Jí za břicho popadat
Přestali se smát a za břicho
Na které stejně nedosáhli jí popadat
A začali se sápat
Pak až holčička utekla nebo se schovala nebo ji rozsápali
Rozsápali všechno na co přišli
Až rozsápali i sebe
A proč???
Protože byli jací byli
STŮJ CO STŮJ