Minikameňák ^-^

 Pan Hanáček se podíval na hotel. Uznale pokýval hlavou a vešel dovnitř. Když se podíval k recepci, zalapal po dech. Stála tam žena s blond vlasy a zelenýma očima. Těsný kostýmek s logem hotelu zvýrazňoval její křivky. Vedle jeho ženy vypadala jako supermodelka. "Přejete si?" zeptala se. "Pokoj." vydechl. Znuděně se zatvářila a podívala se do bločku. "Ano, máme jeden pokoj volný, desítku, ale dejte pozor, straší tam!" řekla. Pan Hanáček nad tím mávl rukou. Vzal si klíč a šel si lehnout.

 Paní Hanáčková vešla do hotelu a podívala se na ženu. "Přejete si?" zeptala se. "Pokoj!" zabručela. Nemohla najít svého muže ani po hospodách, tak si chtěla užít luxusu. Znuděně se podívala do bločku. "Ano, máme volný pokoj, jedenáctku, ale dejte pozor, straší tam!" řekla. Paní Hanáčková nad tím mávla rukou a šla spát.

 Veronika Hanáčková dorazila k hotelu několik minut po matce. Měla ve dvanáctce schůzku s Martinem. Ndež se stačila žena zeptat, co si přeje, Veronika se hned ptala na pokoj. Znuděně se podívala do bločku. "Ano, máme volný pokoj, dvanáctku, ale dejte pozor, straší tam!" řekla. Veronika se usmála nad štěstím a nebrala varování vážně.

 Malý Pepa Hanáček vzal svému otci z peněženky peníze a začal utrácet. Měl mobil, novou hru a teď se chtěl vyspat v novém hotelu. "Přejete si?" zeptala se žena. "Pokoj, prosím." odpověděl. "Ano, máme volný pokoj, třináctku, ale dejte pozor, straší tam!" řekla. Pepa se zasmál a šel spát.

 Hodiny ve všech pokojích odbily půlnoc...

 "Húúú! Já jsem duch Modré oko!" zavřeštěl hlas. Pan Hanáček se vylekal, vyskočil z postele a běžel domů.

"Húúú! Já jsem duch Modré oko!" zavřeštěl hlas v pokoji číslo jedenáct. Paní Hanáčková vzývala všechny svaté a vystřelila z postele.

"Húúú! Já jsem duch Modré oko!" uslyšela Veronika. Na nic nečekala a vyběhla z pokoje.

"Húúú! Já jsem duch Modré oko!" ozval se hlas v pokoji číslo třináct. Pepíček se posadil a zavolal: "Tak sklapni, nebo ho budeš mít fialový!"