Příhody skřítka Pořádníčka 1

PŘÍHODY SKŘÍTKA POŘÁDNÍČKA 1

Jak nás  zbavil myšky

Máte doma skřítka? Nemáte? To my ano, bydlí ve  škvíře mezi akumulačními kamny a skříní, které se říká sekretář. Potřebuje totiž teplo a temno. To tam je, a proto tam naše Kačka ani neluxuje. Bojí se, aby se nespálila. Prý. Ale spíše se bojí kdovíčeho, jelikož v létě se v kamnech netopí a stejně tam nevysává.

Poslechněte, co se nám onehdá stalo. Do bytu se nám balkónem vetřela myška. Nikdo ji nezval, a tudíž  ani nevítal. Co pravím nevítal, všichni jsme ji chtěli vyhnat, protože Kačka se myší strašně bojí, a my jsme nechtěli, aby se s ní setkala. Jenomže myška se nedala, rozhodla se zřejmě, že s námi zůstane, a hned  se rozhlížela, kde se zabydlí. Byla neuvěřitelně krotká, nikterak jí nevadilo, že kolem ní chodí velicí lidé a v křesle se rozvaluje kočka. Procházela se po okenním parapetu a jiskrnýma očkama nahlížela do počítače, cože to tam píšu. Kulatýma ouškama naslouchala mým telefonním hovorům a začetla se do mých odborných brožurek. Byly pro ni krapet nestravitelné, takže je jenom  rozžvýkala. Nakonec se protáhla pode dveřmi do kuchyně a ubytovala se ve spížní skříni, kde míváme brambory a tvrdé pečivo. To jsem zjistila, když jsem šla vařit. Drzá myšička se vůbec nelekla, když jsem skříňku otevřela. Stála ve dvířkách, jen si dát ruce v bok a zeptat se: „Dobrý den, co si přejete?“

Byla jsem úplně bezradná. Naše kočička zřejmě usoudila, že myška je nyní  nedotknutelný mazlíček, protože si jí nevšímala, ani když se myška špacírovala přímo před jejím čumáčkem. Pastičky s návnadou ze sýra i opečeného chleba myška jen obcházela. Bydlela s námi již druhý den, a tak se stalo, co se muselo stát: přišla se podívat do obýváku zrovna ve chvíli, kdy Kačka otírala prach na sekretáři. Zatímco Kačka s příšerným jekotem vyskočila na skříň, myška si klidně dál zařizovala své záležitosti. Kačka sice za chvilku zmlkla, protože jí došel dech, ale za žádnou cenu nechtěla dolů. Hrozilo, že už napořád bude stát na sekretáři, a že ji budeme muset oprašovat jako vázičky, co stály vedle ní. 

Nezbývalo než poprosit skřítka Pořádníčka, aby zasáhl. Měl myšce vysvětlit, že do bytu nepatří a že se musí vystěhovat. Pořádníček opatrně vykoukl ze své škvírky, kývl a potom začal zvláštním způsobem hvízdat. Vzápětí se myška objevila. Pomalu, jako omámená se blížila k Pořádníčkovi. Ten ji chytil za kožíšek za krčkem, jako to dělají myšátkům myší maminky, a vynesl ji ven na balkón.  A honem se schoval. Když jsem za vetřelcem zavírala balkónové dveře, slézala váhavě Kačka dolů.

„Mámo, to byl --- to byl ten skříteček Pořádníček, cos nám o něm vyprávěla, když jsme byli malý?“ zeptala se chvějícím se hlasem.

„Jo, to byl on. Tys nevěřila, že ho máme, viď?“ zvedla jsem obočí.

„Nejdřív jsme ti  to s bráchou baštili, ale pak jsme si mysleli, že to všechno děláš ty!“ vysvětlila mi Kačka.

„Tak teď víš, že když mi bylo nejhůř, měla jsem pomocníka,“ vyjasnily jsme si s Kačkou, jak to bylo doopravdy.

„Díky Bohu za pomocníky! Ani nevíš, jak se mi ulevilo, že jediná myš, která tu teď je, je u tvýho počítače!“ oddychla si nakonec Kačka.