Trochu něco o lovu

Milióny kapek se začínají třpytit ve svitu vycházejícího letního slunce. Ty spousty lesklých perliček jež se vznášejí nad burácivou vodní masou, řítící se z velkého říčního jezu. Z jezu, který je překážkou stovkám ryb, které se mohutnými skoky snaží tuto bariéru zdolat. Támhle bělice , támhle zas pstruh mohutným skokem se přenesl přes toto vodní dílo, aby o kus dál proti proudu zkusil při lovu svoje štěstí.Támhle o kus dál je jedna, dozelena vybarvená, jež se vznáší nad hladinou. Je však přílliš malá na to aby se vyplatilo na ní plýtvat drahocenými silami. Raději tato nádherná ryba s nádherně duhově vybarvenými boky bude vyčkávat na jednodušší úlovek.Krásná pestrobarevná vážka letící těsně nad vodní hladinou vypadá jako veliká dobrůtka, ale její rychlé manévry dávají znát, že pokus o útok by dopadl asi nezdarem. A tak dál vyčkává a čeká na ten správný okamžik. Náhle se na hladině objeví zelenomodře vybarvená krásně veliká masařka, její syté vybarvení proráží vodou jako blesk. Na první pohled vypadá jako bez života, ale v dalším okamžiku se okolo ní utvoří vodní kola což je jasné znamení jejího vyprchajícího života.Onen pstruh se ostražitě přibližuje ke své kořisti, ještě jednou se rozhlédnout pečlivě zaměřit svůj cíl, rychlý výpad a kořist je ve velké, malými zoubky vyzbrojené tlamy. Teď rychle ke dnu kde je největší bezpečí při polykání kořisti. Ještě kousek .. když tu nejednou ostrá silně bodavá bolest projela celým jejím tělem. Vylekaná a vyplašená ryba se snaží uniknout někam do bezpečí, kde nebude této nesnesitelné bolesti. Avšak mocná neviditelná síla jí brání plavat směrem kterým by chtěla, ba naopak něco tajemného a silného jí táhne k protějšího břehu, kde není vymletých kořenů, velkých kamenů pod kterými bývají díry jako stvořené k úkrytu. Opět ta silná bodavá bolest jež nutí onu ubohou rybu plavat tam,kam by se nikdy sama neodvážila. Ve svitu toho krásného ranního slunce najednou spatří slabou sotva viditelnou jakoby šňůru z pavučiny jež od její tlamy vede rovnou k druhému břehu. Pryč od tohoto břehu, pryč od té pavučiny, již instinktivně tuší, že jediná cesta ke svobodě je zbavit se proklaté zelenomodré mouchy jež jistě zůsobila tu nesnesitelnou bolest, tu nesnesitelnou sílu jež jí táhne směrem k jejímu konci.Ale ať se snaží jak chce moucha nejde vyplivnout. Instinkt jí napovídá, že má posledních pár okamžiků, na záchranu holého života. Támhle pod ten kámen tam se schovat a počkat až toto všechno zmizí. Poslední vypětí sil na poslední pokus o záchranu,už chybí jenom kousek k tomu vytouženému cíly, ale ty síly tak rychle ubívají a ta nesnesitelná bodavá bolest, ta pavučina jež mne táhne tam někam od kud jistě není návratu.Síly už je pramálo už se sotva drží aby neotočila se břichem vzhůru. Sbohem řeko, sbohem domove mé milované mušky a mouchy ,ty jeze nad nímž bylo vždy tolik dobré potravy.Ona stříbrná pavučina jí vytáhla ven z její milované vody a ruka s nožem ukončí jejjí trápení. A o kus dál po proudu přeskakuje velký pstruh jez aby ned ním v klidné vodě ulovil pár mušek

---