Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNoční blouznění (nahota)
Autor
barborak2
Neznamenalo pro ni nic tolik jako znamenalo nic pro ostatní.V letmém pohledu zakrývala svoji touhu a svoji pokoru.Nezapomínala na všední dny, nezapomínala na běžné věci, nezapomínala se nadechnout, když nepřetržitě a obdivuhodně používala svoji laskavost.Nesnažila se lhát, nesnažila se smát, ale snažila se život tokový jaký je brát.Prosím, vzpomeň jak se cítím s tebou a nezapomeň se přitom dívat a cítit jak tě potřebuji mít u sebe. Není to tak špatné jen se zaposlouchej a nechej mě ať vím čím oba jsme. Pohlédni mi do nitra - nevzhlížej k ostatním skrze mě. každým krokem co udělaš můžeme spadnut až na dno a nelehce se budeme zvedat.
připusť si závislost a připusť si svoji slabotu. nepokládej otázk, na které nelze odpovědět a nepředpokládej to co je nepředvídatelné. rozvzpomeň se na moji prostou a lacinou poznámku a poznáš jak drahá by ti v tuhle chvíli byla. ve svém životě toho víc už nedokážeš, ale dýchat snad ještě zvládneš.
nesnaž se za každou cenu vyhrát boj, který je prohraný a ty už jsi dávno venku z hřiště. vyzuj se ze snů a uznej, že i malá vzdálenost je ti dnes již tak neznámá, že prcháš v neznámém opojení před trestem.
podej ruku člověku vedle tebe,
usměj se člověka co za ruku tě vezme a
pak pevně, ale opravdu pevně ji drž a neupusť.
je to ta co tě zachrání od šedivého a drtivého smetiště rozporuplných halucinací, co každý den předstírají existenci nás všech.
Křičíš, kvílíš : "Nezapomeň se tu!"
"Nestůj tam!" křiím já. a nevnímám.
Napřahuješ dlouhou a pobledlou ruku a snažíš se mě přetáhnout k sobě.
nestojíš frontu. nejsi vítán. nejsi znám.
Vyvěrá z tebe necudnost. "Přestaň mě milovat!"
"NEch to všechno a pojď!" řveš skrze propast nás dvou.
stačil by jediný pohled a ty by ses mu vrhla do náruče, ale on nerozumí tvým očím.
Ty promítají tichý film, který napodobuje srdeční jas.
"Tři hlasy, tři lásky a tři nezanedbatelná slova...musim už jít."
Oblíkneš se a odcházíš. ve stínu pouličních lamp si přiznáváš:
"Není snadné den co den svou pověts v šanc dat."