Cesta domů

Cesta domů

 

Krajina ubíhá kam si do sebe

Já sedím v kupé a myslím na Tebe

Je mi tak nějak divně, v žaludku tlačí mě to

Co se sakra děje, kdy už přestane to…?

 

Ta vnitřní bolest při vzpomínkách na Tebe

Očima maluji Tvůj obraz na nebe

Chvílemi zdá se, že mezi mraky

Vídám Tvé oči  a tváře taky

 

Stáhnu okénko a rozfoukávám mraky

Teď už vidím vlasy a kus pravé ruky

Vlaštovky mi pomáhají a kreslí náušnice

Vidím Tě už celou, ale já chci ještě více

 

To co tak tupě bolí jak pomalé zabíjení

Bude to láska snad, nebo jen zalíbení

Zalíbení nebolí  však jen trochu lechtá v břiše

Já však cítím, jak mi srdce bije tiše…

 

Srdce mě zradilo a jako rebel chová se

Vyhodit ani zmačkat, přemluvit nedá se…

Budu se muset smířit s rošťákem osudem

Že budu milovat, i když spolu nebudem...

---